Před dvaceti lety vstoupila Česká republika do NATO. Spolu s Maďarskem a Polskem se tak stala jednou ze tří prvních zemí bývalé Varšavské smlouvy, které se politicky a vojensky přihlásily k západním demokraciím.
“Chceme vytvořit štít proti agresi a strachu z agrese,” prohlásil americký president Harry S. Truman v dubnu roku 1949 při podpisu Severoatlantické smlouvy ve Washingtonu. Právě on byl jedním z hlavních autorů myšlenky vytvořit obranné společenství demokratických zemí na obou stranách Atlantiku. Proto se o padesát let později v roce 1999 NATO oficiálně rozšířilo v Trumanově domovském městě Independence ve státě Missouri, kde je také jeho prezidentská knihovna. Tehdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová formálně přijala ratifikační dokumenty nových členských zemí a pronesla úvodní projev: “12. březen 1999 vstoupí do dějin jako den, kdy národy Maďarska, České republiky a Polska prošly otevřenými dveřmi do NATO a zaujaly své oprávněné místo ve strukturách aliance. Slib, který dal prezident Clinton, jsme splnili. Nikdy v budoucnu už se s Vašimi osudy nebude nakládat jako s hracími žetony.” “Dnes se formálně naplňuje slib, že už se nebude jednat „o vás bez vás“. Jste opravdoví spojenci, vracíte se do opravdového domova. Není to důvod k oslavě jenom v Praze, Budapešti a Varšavě, ale v celé Severoatlantické alianci. Dnešní upevnění transatlantického spojenectví je inspirované vizí, kterou naši představitelé předestřeli před půl stoletím. “
Jan Kavan, foto: Jwh, CC BY-SA 3.0
Českou republiku zastupoval tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan z ČSSD. Zmínil roli, kterou Amerika hrála už při vzniku samostatného státu Čechů a Slováků: “Předání ratifikačních dokumentů definitivně zpečeťuje vstup České republiky do této důležité a velmi úspěšné aliance. Pro českého politika je to jedinečný a velmi vzácný okamžik předávat tyto dokumenty právě v zemi, kde byly poprvé zformulované základní myšlenky a zásady nového československého státu ve Filadelfii v roce 1918.”
“Nikdy nezapomeneme na nedocenitelnou roli, kterou sehrál americký prezident Woodrow Wilson při zrodu nového Československa. Právě on byl hlavním iniciátorem mezinárodních dohod, které ho umožnily.”
Historický význam okamžiku zdůraznil také polský ministr zahraničí Bronislaw Geremek: “Dámy a pánové, před 53 lety pronesl nedaleko odsud ve Fultonu v Missouri Winston Churchill svůj slavný projev. V něm řekl, že od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu byla spuštěna železná opona. Dnes s radostí a hrdostí oslavujeme konec bipolárního světa symbolizovaného železnou oponou.”
Jiří Šedivý, foto: archiv MZV ČR
A v podobném duchu mluvil také šéf maďarské diplomacie János Martonyi: “Známe cenu svobody. Maďarsko je znovu svrchovanou zemí, skutečnou a stabilní demokracií. Podařilo se mu vybudovat vzkvétající tržní ekonomiku. Učinilo historické rozhodnutí. My Maďaři jsme se tak rozhodli sami a svobodně bez jakéhokoli vnějšího zásahu.”
Jenže, to vše se odehrálo před dvaceti lety. Dnes se píše rok 2019. Proč je pro Česko pořád důležité, aby bylo členskou zemí NATO? Jiří Šedivý je dnes českým velvyslancem v NATO a několik let byl náměstkem generálního tajemníka. Zde je jeho odpověď: “Jsou dva pilíře západu: Evropská unie a Severoatlantická aliance. NATO je unikátní tím, že spojuje Evropu se Spojenými státy. Svět kolem nás je v rozvratu, mění se mezinárodní řád nastolený po 2. světové válce, zpochybňuje se to, čemu se říká evropská bezpečnostní architektura. A zemí, která tyto základy narušuje, je Rusko. My jsme stát střední velikosti a pro nás je jediná cesta vybudování věrohodné obrany spolupráce. Potřebujeme to dělat v nějakém týmu v organizaci s jinými. NATO a členství v něm je pro nás otázkou budoucnosti a přežití v našem prostoru.”
