Deset let bezpečí

James Mattis a Vlastimil Picek (vpravo), foto: ČTK
0:00
/
0:00

Ve čtvrtek uplynulo deset let od zakotvení Česka ve strukturách Severoatlantické aliance. Co nám to přineslo, jaké změny nastaly a jaký je výhled do budoucna?

James Mattis a Vlastimil Picek  (vpravo),  foto: ČTK
Podle prezidenta Václava Klause je Severoatlantická aliance jedním z pilířů svobodného světa, musí zůstat základem evropské obranné architektury a vždy znamenala více než pouhý vojenský a bezpečnostní pakt. Představitel našich ozbrojených složek, náčelník generálního štábu Vlastimil Picek zase zdůrazňuje, že naše účast v NATO přinesla změny i ve vnitřní struktuře armády:

"Velký zlom samozřejmě nastal našim vstupem do aliance v roce 1999. Takový velký, hlavní bod, který bych chtěl vypíchnout, bylo ukončení vojenské základní služby na konci roku 2004. Naše armáda je v současné době plně profesionální a od 1. 1. 2005 opět ušla velký kus cesty."

Vstup do NATO bývá označován za jeden z největších úspěchů české zahraniční politiky po listopadu 1989. Velvyslanec České republiky při NATO Štefan Füle je přesvědčen o tom, že už jsme plnohodnotnými členy nejvýznamnějšího vojensko-politického bloku:

"Dneska nikdo nedělá žádnou čáru mezi novými a starými. Je za tím i naše účast v operacích. Ono těch tisíc vojáků, ať už v Kosovu nebo v Afghánistánu, zvyšuje velmi kredit České republiky. Je to i naše vůdčí úloha v určitých segmentech transformace aliance na nové hrozby. Například ochrana proti zbraním hromadného ničení je něco, kde Česká republika jde příkladem ostatním spojencům."

Jiří Šedivý,  foto: www.army.cz
Jaká bude Severoatlantická aliance za dalších deset či dvacet let? Bude v ní převažovat ta základní, militantní stránka, nebo bude více kladen důraz na politická vyjednávání? Nabízím názor prvního Čecha ve vysoké alianční funkci, náměstka generálního tajemníka NATO Jiřího Šedivého:

"Aliance je především politická organizace, která má i vojenské struktury, takže zůstane tím fórem politických, strategických debat na nejvyšší úrovni mezi členskými státy. Předpokládám, že v oblasti konkrétních nástrojů ta vojenská složka zůstane klíčovou, nicméně už nyní vidíme snahu Severoatlantické aliance rozšířit svoje vojenské schopnosti i do té oblasti civilní, protože dneska u těch operací je potřeba od samého začátku jejich plánování do toho už také zapojit ty civilní složky, které se potom budou podílet na stabilizaci země. Tady je potřeba skutečně od samého počátku hledat nějakou harmonii, nějakou synergii mezi vojenskými prostředky a nevojenskými vojenskými organizacemi a nevojenskými organizacemi, včetně organizací nevládních, které hrají čím dál, tím větší roli v těchto operacích."

"Myšlenka na členství v Severoatlantické alianci se usadila v české společnosti v 90. letech minulého století poměrně snadno, NATO vnímala její prozápadně orientovaná část jako symbol bezpečnosti," píše se ve čtvrtečních Hospodářských novinách. Uplynulých deset let to potvrzuje, neboť prospěšnost našeho vstupu do aliance dnes v průzkumech veřejného mínění zdůrazňuje přes sedmdesát procent dotázaných, tedy o dvacet procent více než v roce 1999.