28. říjen očima manželky generála Františka Fajtla

Legendární český pilot František Fajtl bude jedním z těch, které u příležitosti státního svátku 28. října vyznamená prezident republiky. S manželkou dvaadevadesátiletého generálporučíka, paní Hanou Fajtlovou, hovořil nejen pocitech provázejících slavnost na Pražském hradě, ale i o méně šťastných 28. říjnech jejich téměř šedesátiletého svazku. Více v trochu netradičních Historických obzorech Herberta Bryndy.

28. říjen očima manželky generála Františka Fajtla

František Fajtl, foto: ČTK

Absolvent obchodní a vojenské akademie, poručík František Fajtl odešel v červnu 1939 do Polska a následně do Francie, kde se stal se příslušníkem francouzského stíhacího letectva. Po francouzské kapitulaci odešel Fajtl spolu s dalšími čsl. vojáky do Británie. Tam se zúčastnil bitvy o Británii, nad Francií byl sestřelen a zajat, ale za dramatických okolností se mu podařilo vrátit k legendární 313. československé stíhací peruti, v níž v únoru 1944 končil jako velitel. Jeho další válečný osud byl spojen se Sovětským svazem, lépe řečeno s 1. československým samostatným stíhacím plukem, s nímž se účastnil Slovenského národního povstání Po válce byl František Fajtl mnohokrát vyznamenán, a to i francouzskými a britskými vysokými řády, a jako podplukovník Fajtl až do února 1948 pověřován vysokými funkcemi. Po únoru 1948 byl Fajtl nejprve propuštěn z armády a poté v letech 1950-51 vězněn na Mírově. V období "pražského jara" byl Fajtl rehabilitován a dostal hodnost plukovníka. Teprve po listopadu 1989 se však mohl znovu zapojit do veřejného života. Spolu s Karlem Mrázkem stanul v čele Svazu letců. Generálporučík František Fajtl je nositelem čtyř čsl. válečných křížů a britského Leteckého kříže za význačné činy, rytířem francouzské Čestné legie, nositelem sovětského Řádu za vítězství, Řádu Milana Rastislava Štefánika a dalších vyznamenání. Dosud však ve své sbírce, nepočítáme-li československé, nemá vysoké české vyznamenání. Toho se generálu Fajtlovi dostane 28. října a podle jeho paní Hany, která svého manžela ve vztahu k novinářům ochotně zastupuje, půjde zřejmě o jejich nejkrásnější společný státní svátek. Paní Hana Fajtlová si ovšem také živě vybavuje nejhorší 28. říjen svého sedmapadesátiletého manželství:

"To bylo v roce 1950, když byl manžel v kriminále, protože on jako voják 28. říjen vždy slavil a ctil. To mi vyprávěl a je to koneckonců patrné i z jeho deníků. A jistě nejkrásnější pro něj byl, když se vrátil do osvobozené vlasti a mohl oslavit první svobodný 28. říjen. U toho jsem ale ještě nebyla. Ale zpět k roku 1950. To byl manžel na Mírově a já byla s dvouletou dcerkou vystěhovaná z Prahy. Pro něj to bylo velmi krušné, protože si uvědomil, že zatímco všechny předcházející 28. říjny slavil, tak se mu tehdy za šest let ve válce dostalo vděku v podobě vězení na Mírově. V každém případě si ale myslím, že jeho nejkrásnějším 28. říjnem bude ten letošní, protože ho velmi těší, že ve svých dvaadevadesáti letech dostane vyznamenání od prezidenta republiky. A u toho už budu i já."

Vyznamenání, o kterém mluvíme, dostane Váš manžel patnáct let po změně režimu, což se někomu může zdát docela pozdě, na druhou stranu ale lepší pozdě, než-li vůbec...

"Ano. Souhlasím. Manžel má totiž vysoké francouzské vyznamenání, anglické, slovenské, Štefánikův řád, ale po rozdělení republiky nemá žádný, takže ho tato pocta velmi těší a je velmi spokojený."

Váš manžel vlastně spojuje východní se západním odbojem. Lidé by si mohli myslet, že zatímco před rokem 1989 byli protežováni příslušníci východního odboje, tak po roce 1989 se situace zcela obrátila.

"On byl na všech frontách. On nejdřív bojoval ve Francii, pak v Anglii, v roce 1944 byl poslán do Sovětského svazu, odkud byl vyslán na Slovensku, kde bojoval v týlu nepřítele, po porážce SNP se vrátil, a nakonec bojoval o Moravskou bránu. Takže se účastnil války od počátku do konce. A symbolicky končil tam, kde začínal, když přecházel hranici do Polska."

říká paní Hana Fajtlová v rozhovoru pro Radio Praha. Dodejme jen, že generál Fajtl své zážitky z bojů ve 2. světové válce ztvárnil v sugestivních memoárových knihách Sestřelen (1946), První doma (1947), Vzpomínky na padlé kamarády (1980), Bitva o Británii, Dva údery pod pás nebo Pouta nebes.