Agresivní názor karikatury býval normální

Karikatura je výtvarný žánr, který tradičně považujeme spíše za něco druhořadeho, za malé povyražení, odlehčení. Někteří uznalejší možná karikatuře přiznají schopnost nadhledu, která nám obvykle ve vnímání aktuálních událostí chybí. Ať tak či tak, karikatura je vždy - stejně jako denní tisk - spojena především s přítomnou chvílí. Tvůrci výstavy V okovech smíchu se ohlížejí za první polovinou 20. století a ukazují, že karikatura může být i hodnotným výtvarným dílem, které přetrvá.

Výstava nazvaná V okovech smíchu v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze nabízí tři stovky karikatur, které vznikly v rozmezí let 1900 - 1950. V kterých letech tohoto období se karikatuře dařilo nejlépe? Hovoří kurátor Ondřej Chrobák:

"Samozřejmě karikatuře se daří nejlépe v liberálních dobách, kdy je největší svoboda tisku, slova atd. Ale zase na druhou stranu ve vypjatých chvílích roste význam karikatury i důvod k její tvorbě. Asi největší boom karikatury byl v polovině 30. let, kdy vzrostla obrovská vlna odporu vůči nacismu a ohrožení republiky a celkový odpor vůči nacistickému Německu velmi podpořil sílu karikatury."

Kteří výtvarníci se v téhle době karikatuře věnovali?

"Je to především Franbtišek Bidlo, Zdeněk Kratochvíl, Antonín Pelc, Adolf Hoffmeister, ale významná kapitola je taky emigrace, kterou Československo přijalo, nabídlo státní občanství mnoha spisovatelům, intelektuálům, ale také kreslířům a karikaturistům. Mezi nimi asi nejvýznamnější byl John Heartfield, vlastním jménem Helmuth Herzfeld, který na protest vůči německému šovinismu přijal tento anglický pseudonym. Byl slavný svými fotomontážemi, vytvořil vlastní velmi vlivný styl výtvarného projevu a v roce 1934 v SVÚ Mánes výstavu, která vyvolala velkikou kontroverzi a protesty německé ambasády a na nátlak německé strany došlo k cenzurnímu zásahu českou policií a spolek Mánes byl nucen především Heartfieldovy karikatury Hitlera z výstavy stáhnout. Toto byl velký okamžik v dějinách české karikatury."

Kromě jmen tradičně spojovaných s karikaturou, jako například Pelc, Bidlo či Josef Čapek uvidí návštěvník galerie i práce Františka Kupky nebo Emila Filly, jejichž hlavním zájmem byl jiný obor.

"není náhodou, že jsme se karikaturou zabývali v rozmezí let 1900 - 1950. To byla doba, kdy byla karikatura i výtvarné umění spojeny s ideály moderny a avantgard, kdy formulovat jasné stanovisko, jasný názor a dokonce agresivní názor bylo normální součástí života. V dnešní době neznáme karikaturu, nejsme schopni a ani nechceme být schopni tak jasně formulovat svoje názory s tím, že když se dneska budeme mýlit, zítra svůj názor opravíme. Jsme zmýtání nějakými pochybnostmi a to není doba pro karikaturu."

Výstava sleduje vývoj karikatury ve třech rovinách: 1) z hlediska vlastního vývoje karikaturní kresby, 2) s důrazem na karikatury uměleckých děl a stylů a 3) vzhledem ke vztahům karikatury a tzv. vysokého umění.