Kdo by se válce smál?
Co se stane, když malíře obléknete do uniformy, na rameno mu zavěsíte pušku a pošlete na frontu? Začne kreslit na kousek balícího papíru karikatury děsivých válečných scén. 1. světovou válku prožili v zákopu například František Kupka, Emil Fila nebo Vojtěch Preisig, všichni jmenovaní jsou zastoupení svými válečnými karikaturami na výstavě jménem Umělci na frontu!
Karikatury známých i zcela neznámých autorů na pražské výstavě "Umělci na frontu!" jsou na jednu stranu děsivé svojí autentičností, na druhé straně vás mají pobavit, a to se jim v mnohých případech vcelku daří. Podle Ilony Krbcová z Vojenského historického ústavu jsou tyto karikatury svědectvím umělců, kteří hledali východisko z bezvýchodné situace 1. světové války.
"Na výstavě můžeme vidět jednak karikatury od významných českých výtvarníků, kteří měli ve své době věhlas, tedy v první třetině minulého století, jako byli František Kupka, Vojtěch Preisig, Břetislav Bartoš, Emil Fila. Můžeme však na této výstavě vidět i drobná výtvarná dílka malířů nebo vojáků, kteří se malířstvím vůbec nezabývali, karikaturu tvořili přímo na frontě. Doba, která přinesla tyto politické a vojenské události, je donutila nebo inspirovala k tomu, že začali výtvarně tvořit."
Proč v té válečné hrůze začnou lidé kreslit karikatury svých velitelů, situací, které zažívali na frontě?
"To je složitá otázka, zvláště po nějakých sto letech a hlavně pro mě, která žádnou válku nezažila. Myslím, že je to dáno formou karikatury. Co stačí pro vytvoření karikatury? Stačí obyčejný kus papíru třeba balícího, což je na reprodukcích vidět, kvalitní papír nebyl k dostání. Hloubku, proč vlastně tvořili v té strašné situaci karikatury, je právě v té jednoduchosti, genialitě uměleckého stylu. Ve zkratkovitosti zachytit buď nějakou politickou událost nebo vjem z fronty, krajní situaci, kterou válka přináší."
Kolik autorů, jejichž díla na výstavě nalezneme, začalo poprvé malovat nebo kreslit přímo na frontě?
"V případě Františka Kupky o počátcích jeho umělecké kariéry vůbec nemůžeme hovořit, protože byl už slavný v Paříži. Tím, že se dostal a působil v čs. legiích, tak jeho tvorba se přizpůsobila válečnému stavu. Jinak v této souvislosti bych upozornila na velice krásné karikatury Emila Fily. Emil Fila není známý tím, že by dělal karikaturu, u něj je to momentální válečná záležitost. Musím říci, že jsou velice krásné, ale i velice kruté i po těch sto letech."
Před čtyřmi lety byla ve Vojenském historickém ústavu podobná výstava. Navazuje tato forma na předchozí výstavu, nebo máte něco nového?
"Přibyly nám nějaká výtvarná díla. Výstavu jsme museli přizpůsobit jinému tématu a prostoru. Vytáhli jsme nejvýraznější karikatury, abychom protiklad vůči oficielní rakouské propagandě zvýraznili nejvíce. Řekla bych, že v porovnání s výstavou, která probíhala v prostorách vojenského historického ústavu před čtyřmi roky, jde o spíše její část. Snažili jsme se návštěvníkům představit nejhezčí práce."
Záměrem výstavy je tedy postavit na jednu stranu oficielní rakousko-uherskou propagandu a na druhé straně vystavit karikatury známých umělců, kteří bojovali na frontě?
"Známých i neznámých. Hned na začátku výstavy jsou velice kvalitní práce zcela neznámého autora Václava Teleckého. Nepodařilo se nám zjistit, o koho šlo. Pokud to byl výtvarník laik, tak musím říci, že jeho portréty jsou geniální. Jinak záměrem bylo vytvoření určitého protipólu vůči tomu, co představuje rakouská, německá strana, což je oficiální válečná propaganda, která vše řídila - filmovou produkci, literární tvorbu, v podstatě veškeré oblasti kulturního života."
