Albín Polášek patří k nejuznávanějším sochařům Ameriky, doma v Česku je však téměř neznámý
Sochu pohanského boha Radegasta na Radhošti zná snad opravdu každý. Stala se i symbolem proslulého pivovaru. Málokdo ale ví, kdo je vlastně jejím autorem. Jméno Albína Poláška z Frenštátu pod Radhoštěm je v Česku sotva známé, ve Spojených státech ho přitom považují za jednoho z největších amerických sochařů 20. století. V dnešní kulturní rubrice ho představí Milena Štráfeldová:
Nápadně hezký brunet ve vyšívané valašské haleně - tak se zachovala podoba Albína Poláška na fotografii z r. 1927. V té době už byl slavným sochařem, laureátem řady světových ocenění a vedl prestižní Art Institute v Chicagu. Ve stejném roce se stal dokonce členem americké Národní akademie designu, která sdružovala jen ty nejvýznamnější malíře, sochaře a architekty. U chudého chlapce z Valašska, navíc tělesně postiženého, by takový osud nejspíš nikdo nečekal. Narodil se ve Frenštátě pod Radhoštěm v r. 1879, jako sedmý syn v rodině tkalcovského faktora. Ve Vídni se sice vyučil řezbářem, doma se ale pro něj nenašla práce. Vydal se proto do Ameriky, kde v té době už žili dva jeho bratři:
"A protože ten jeden byl nemocný, tak rodina rozhodla, že Albín, který se tu nemohl uplatnit, půjde pomáhat nemocnému bratrovi. Říkali: ty jsi tady k ničemu, tak s ním půjdeš a snad se tam nějak uplatníš,"
vzpomíná Poláškova praneteř Radmila Hnilicová, která dodnes žije v domě Poláškových na frenštátském náměstí. Albín měl prý už jako dítě výtvarný talent:
"Rád kreslil a už zamlada, když tady pásl krávy, vyřezával ze dřeva figurky."
A právě řezbářství mu nakonec v Americe otevřelo cestu k úspěchu. Nejprve jen opravoval výzdobu v kostelích na americkém Středozápadě, po třech letech ale začal studovat na Pennsylvánské akademii výtvarných umění ve Philadelphii. V roce 1910 získal prestižní cenu v Římě, která mu umožnila studovat sochařství přímo v Itálii. Jeho dílo bylo v té době oceněno i na pařížském Salónu. Po návratu do Ameriky si Polášek otevřel ateliér v New Yorku a v pouhých sedmatřiceti letech byl jmenován do čela Art Institute v Chicagu. Zde působil příštích téměř třicet let.
"Když měl odejít do důchodu, navrhla mu jeho přítelkyně Ruth Sherwoodová, aby se přestěhoval na Floridu. A tam začala další část jeho života,"
uvádí Michael Kakos, původem Slovák, který dnes pracuje v Muzeu Albína Poláška ve Winter Park nedaleko floridského Orlanda.
"Je to krásný dům v parku, v malém městě s pětadvaceti tisíci obyvateli severně od Orlanda. Park byl vybudován na pěti jezerech, a kdyby se měl dnes prodávat, stál by miliony a miliony dolarů."
Sem Albín Polášek postupně soustředil na dvě stovky svých soch a obrazů, prakticky polovinu svého životního díla. Po své smrti v roce 1969 je odkázal veřejnosti.
"Každý rok nás navštěvuje víc lidí, jsou jich tisíce. Kolem Poláškova parku se soustředila komunita Čechoslováků, říkají si Slovenské zahrady. Ti park navštěvují, jezdí k nám ale Češi a Slováci z celých Spojených států i ze světa,"
dodává Michael Kakos. Muzeum Albína Poláška ve Winter Park bylo v roce 2000 zařazeno na Národní seznam historických památek Spojených států. Další Poláškova díla jsou například v Chicagu, v New Yorku nebo v Cedar Rapids v Iowě, kde je dnes muzeum českých a slovenských přistěhovalců.
V letech první republiky však Albín Polášek často navštěvoval i starou vlast a vytvořil tu řadu uměleckých děl. Nejznámějším je socha Radegasta, která byla odhalena na Radhošti v r. 1931. Ve stejném roce zde bylo instalováno i sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Na jeho vznik přispěli čeští krajané v Americe. Podle Daniela Drápaly z Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm měl být Radegast součástí většího sochařského cyklu:
"Sám na těch valašských kopcích chtěl vytvořit jakýsi pantheon slovanských božstev. Radegast byl vlastně prvním, ale také posledním článkem tohoto řetězce. Na těch významnějších kopcích měli být jak Perun, tak Svantovít a řada dalších pohanských bohů. Nakonec zůstal pouze Radegast, který se dívá na vrchol Radhoště, kde je naopak zase sousoší Cyrila s Metodějem."
Albín Polášek věnoval svému rodnému městu i další díla:
"Vytvořil pamětní desku pro rodný dům Josefa Kalusa ve Frenštátě, městu dokonce daroval sousoší Pravěký zápas, nebo se také nazývá Boj o život, a pro plánovaný pomník obětem války pro město vytvořil i plastiku Utrpení. Bohužel ten pomník nebyl nikdy realizován, takže zůstalo jenom u projektu."
Nejrozměrnější dílo Albína Poláška však stálo v Praze. Byla to socha amerického prezidenta Woodrowa Wilsona před Hlavním nádražím, která byla za nacistické okupace zničena. Polášek byl také autorem první československé medaile s názvem Svoboda.
K jeho nejznámějším dílům ve světě patří památník obětem 2. světové války. Potlačené povstání v Maďarsku v roce 1956 jej inspirovalo k plastice Vítězství morálky, která měla celosvětový ohlas.
