Alena Havlová: Čeština a tradice v srdci Srbského Banátu

Alena Havlová působí mezi českými krajany v Srbsku osm let. Poslední dva roky jako oficiálně vyslaná učitelka Domem zahraniční spolupráce. Do tamních vesnic přináší nejen výuku češtiny, ale snaží se i prostřednictvím různých besed a slavností udržet jazyk jejich předků živý. 

K české národnosti se v Bele Crkvi hlásí stále několik stovek obyvate|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Do jejích hodin chodí tříleté děti i senioři přes osmdesát. „Někdo se učí, protože chce navázat na odkaz předků. Jiný se připravuje na práci nebo studium v Česku. A někdo prostě přijde, protože kamarád chodí taky,“ směje se Havlová.

Pravidelně se výuky účastní kolem čtyřiceti lidí, další desítky přicházejí na kulturní akce. „Když pořádáme posvícení nebo festival, přijde celá vesnice. Čeština se tam mísí se srbštinou, ale pořád je to naše,“ říká učitelka.

Tradice, které nezmizely

Češi v Srbsku si uchovávají zvyky, které v Česku už leckde zanikly. „V Kruščici chodí Tři králové. Opravdu jen tři, celý den. Krajané dbají na to, aby tradice zůstala přesně taková, jak ji založili jejich předkové,“ popisuje Havlová.

„Nejde jen o kurzy. Jsou to besedy, folklor, společenské akce. Čeština je tu pořád živá.“

K tomu fašank, masopust, posvícení, vánoční dílny, festivaly s kroji a českými písněmi. „Když se sejdeme, zpíváme české písně, tančíme český folklor. Děti si oblékají kroje, které si jejich rodiny uchovávají po generace,“ dodává. Kostely zasvěcené sv. Václavu nebo sv. Janu Nepomuckému jsou místem, kde se čeština stále používá při liturgii. „I kněží, kteří nejsou Češi, se naučí české písně. To je pro nás velká jistota.“

Bela Crkva je multietnickým městem, kde vedle Srbů žijí také Češi, Maďaři a Rumuni|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Srdečnost, která překvapí

„Každý přišel, přinesl marmeládu, chtěl si povídat. Bylo to až k pláči, jak moc jsme se cítili přijati.“

Na začátku ji nejvíce zaskočila otevřenost místních. „Když někdo přijde, není to turista. Je to vzácný host, kterému chtějí dát to nejlepší,“ vzpomíná. V Kruščici se s manželem cítili jako doma už během prvního týdne. „Každý přišel, přinesl marmeládu, chtěl si povídat. Bylo to až k pláči, jak moc jsme se cítili přijati.“

Jediným kulturním rozdílem, na který si stále nezvykla, je vnímání času. „Přijít o půl hodiny později je tady normální. Já jako učitelka mám závazky, takže mě to občas zaskočí. Ale místní to berou s úsměvem – vědí, že takhle to prostě funguje.“

Do partnerského města je to celkem daleko|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Čeština jako součást identity

Centrum české komunity v Bela Crkva|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Pro krajany v Srbsku není čeština jen jazykem. Je to symbol jejich původu a způsob, jak si připomínají kořeny. „Někdy se mluví česko-srbsky, někdy čistě česky. Ale důležité je, že se lidé chtějí scházet, zpívat, vyprávět. To je ta identita, kterou si uchovávají,“ uzavírá Havlová.

Přestupkový soud úřaduje i v češtině |Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Celý příběh Aleny Havlové si můžete poslechnout v podcastu České školy v zahraničí: Více než výuka ve všech podcastových platformách.