Amerických investic je v ČR víc, ruské ale rychleji rostou

V osobách Dmitrije Medveděva a Baracka Obamy přijeli do Prahy představitelé nejenom jaderných velmocí, ale také velkých ekonomik, pro které je Česká republika sice ne nejzásadnějším, přesto do určité míry zajímavým investičním polem. A právě na srovnání těchto ruských a amerických aktivit jsme se zaměřili v dnešní ekonomické rubrice.

Rusové dobývají v Česku ztracené obchodní pozice, napsaly ve středu v titulku svého článku Hospodářské noviny. Spolu s redaktorem domácí ekonomiky Janem Záluským se na přípravě článku podílel zahraničně-ekonomický redaktor deníku Václav Lavička, na kterého jsme se obrátili v první řadě s otázkou, které subjekty se v české ekonomice vlastně angažují víc: ruské nebo americké?

"Podchytit oficiálně příliv investic je dost obtížné. To sleduje Česká národní banka a její poslední údaje jsou zatím za rok 2008. A z těch tedy vyplývá, že jaksi čilejšími investory jsou americké společnosti, které u nás investovaly zhruba 62 miliard korun, ale fakticky to bude ještě o něco více. Jak říkám, chybějí údaje za loňský rok. Rusové oficiálně investovali jenom 4,5 miliardy korun, ale berme to tak, že skutečně ta statistika přímých zahraničních investic je poměrně ošidná a je velice obtížné ji sestavovat."

Ta ruská angažovanost podle vašich zjištění ale roste, je to tak?

"Nepochybně. A důležité je to, že Rusové projevují zájem především o strategická odvětví, tedy o ta odvětví, ve kterých jsou hodně silní. To je především energetika, všechno co se týká dodávek ropy, zemního plynu a samozřejmě pohonných hmot. V této souvislosti bych zmínil největší soukromou ruskou ropnou společnost Lukoil, která získala významnou zakázku a stala se jedním z klíčových dodavatelů pohonných hmot pro pražské letiště a navíc tu získala i síť čerpacích stanic JET. Takže to je velice důležité, že Rusové jdou hlavně do energetiky a s ní spojených služeb. Kromě toho není žádné tajemství, že ruští investoři, konkrétně firma Atomstrojexport, se uchází o dostavbu Temelína, a o tuto obří zakázku má zájem také americký Westinghouse. Zde si tedy Rusové a Američané na české půdě konkurují."

Jaderná elektrárna Temelín

A jaké páky mají ve svých rukou obě strany právě v těchto strategických záležitostech: zdůrazňují třeba bezpečnostní rozměr, spolehlivost, kvalitu, cenu?

"Především bych chtěl říci, že takové informace, které se týkají třeba nabízené ceny nebo dalších podmínek dodávek, jsou pochopitelně velice důvěrná, jsou považována za obchodní tajemství. Já myslím, že silnou zbraní Rusů může být cena. Oni jsou kapitálově velice silní a hlavně nesmírně stojí o to, aby pronikli do České republiky a tím vlastně získali určité, dalo by se říci, obchodní nástupiště na trhu celé Evropské unie. Česká republika, kde oni rádi investují a také zde velice rádi jako turisté pobývají, je pro ně velice přitažlivá."

Už byla řeč o prioritních oblastech zájmu ruských subjektů, leckdy i státních nebo polostátních. Dají se takto pojmenovat priority amerických investorů v České republice?

"Jestliže Rusové jdou hlavně do energetiky, strojírenství a také do realit, potom musíme říci, že američtí investoři se v posledních letech soustřeďují, řeklo by se, do oblastí s tou vyšší přidanou hodnotu. Oni hodně investují do výzkumu a vývoje v České republice. Je to například americká společnost v sektoru IT, tedy informačních technologií, která se jmenuje Sun Microsystems, nebo také Honeywell, který podporuje v tuzemsku svou leteckou výrobu, anebo je to i známý největší výrobce softwaru Microsoft, který v Česku provozuje dokonce dvě inovační centra. Takže bych řekl, že Američané jsou takoví vybíravější, selektivnější, v těchto investicích.

Nicméně můžeme zmínit jednu investici americké společnosti Terex, která před časem privatizovala kopřivnickou Tatru, ale tam se jí nějak nevedlo, takže z tohoto projektu vycouvala. Tedy i Američané zažili v Česku nejenom jaksi úspěchy, ale zaznamenali i určité obchodní neúspěchy. Jedním z nich je právě kopřivnická Tatra."

Vraťme se ale k otázce strategických odvětví. Víme dobře, že v české politice panují určité obavy z energetické závislosti na Rusku, ale třeba také vlivu v letecké dopravě a podobně. Lze navzdory těmto obavám hovořit o rovném zacházení s ruskými a americkými investory v oblastech, na které má dosah český stát?

"Tak především ty obavy z nadměrné závislosti na dovozu paliv a surovin, zejména zemního plynu a ropy z Ruska, ty panují nejenom v České republice, ale v celé Evropské unii. Pochopitelně, že vždycky existuje riziko, že země, která disponuje obrovskými zásobami paliv a surovin, což nemusí být jenom Rusko, může tuto svoji výhodu zneužít v politice jako určitou politickou zbraň, jako nástroj nátlaku, nebo dokonce vydírání. Proto je namístě určitá obezřetnost. A hlavně nejenom Česká republika, ale i ostatní země Evropské unie, se musejí snažit své zásobovací zdroje diverzifikovat.

Pokud jde o to rovné zacházení, pochopitelně musíme vycházet z toho, že Česká republika je součástí Evropské unie, takže vlastně musí také respektovat i určitou filozofii. Nechci říci strategii, protože nějaká jednotná strategie Evropské unie vůči Rusku neexistuje. A nepochybně pokud jde o rozhodování o velkých investicích v takových odvětvích, jako je třeba zásobování plynem anebo jako jsou pohonné hmoty, tam vždycky vstupují do hry politické faktory."