Antonín Dvořák: Largo
Bouřlivý potlesk a nadšené volání: "Dvorak, Dvorak!". New York Herald 17. prosince roku 1893 píše o památné premiéře Novosvětské jako o hudební události roku.
"Každý se díval směrem, kam hleděl dirigent orchestru. Bylo patrno, kam se všechny zraky upírají. A mezi tím, co se skladatel uklání, máme příležitost pozorovati tohoto básníka tónů, který dovede uchvátiti srdce tak přečetného obecenstva", píše nadšeně New York Herald.
Z čeho Dvořákova sláva plynula? Ze samotné hudby, nebo také z jeho společenského postavení? Dvořák byl tehdy vůbec prvním ředitelem První národní konzervatoře v New Yorku a to v té době bylo nesmírně prestižní postavení. Ale své posluchače si získal hudbou. Jeho symfonie číslo devět E moll, známá jako „Novosvětská“ či „Z Nového světa“ (anglicky From The New World, nebo jenom New World Symphony) je jeho poslední symfonie a vůbec nejvýznamnější Dvořákovo symfonické dílo. Hudebně vzdělané newyorské publikum cítilo, že právě slyšelo absolutní vrchol hudebního romantismu, to nejlepší ze symfonické tvorby všech dob. Dvořák udělal Američanům, tamějšímu prostředí a celému kulturnímu životu Nového světa obrovskou radost. Jeho hudební invence je v zvláště v tomto symfonickém díle působivá, chytlavá a nesmírně nakažlivá. Tehdejší odborná veřejnost ve Spojených státech Dvořáka za to velebila. Hudební kritika dokonce došla k názoru, že Dvořák právě položil základy k nové americké hudbě. Ale zpátky k samotnému Largu z Dvořákovy Novosvětské, které je silné především melodicky. Ale nejen melodicky. Slyšíme v něm ohromnou práci s orchestrem. Melodii nejprve přednáší anglický roh, což není úplně běžný sólista v orchestru. Dvořák totiž velmi dobře věděl, že anglický roh má nesmírně tesknou barvu. A ta báječně vystihuje jeho náladu, jeho pocity. Více než cokoli jiného právě v tomto místě Dvořák sděluje svůj stesk po domově. Anglický roh v této části Novosvětské symfonie v jeho pocitech hraje zásadní part.
Novosvětská na Měsíci
Nahrávku slavné Dvořákovy Novosvětské vzal americký astronaut Neil Armstrong sebou na Měsíc. To bylo v srpnu 1969 při slavném letu Apolla 11. Pro zajímavost: Čtvrtá část této symfonie se před lety stala hymnou Mezinárodního úřadu pro výstavnictví. Tóny a celé věty Novosvětské patří k tomu nejznámějšímu ve světě klasické hudby…
Inspirací atmosféra rozvíjející se Ameriky
Dvořákova symfonie číslo devět vznikla v době skladatelova pobytu ve Spojených státech koncem devatenáctého století, kde působil v letech 1892–1895 jako ředitel První newyorské konzervatoře. Základní skladatelovou inspirací k ní byla jak atmosféra bouřlivého rozvoje Ameriky a jejího hektického způsobu života, tak i pocity, které Dvořák načerpal během svých pobytů na americkém venkově, který rád a pravidelně navštěvoval. A jak už jsme připomněli, zaznívá tu i jeho stesk a nostalgická touha po domově daleko v Čechách. Dvořák na své nejslavnější symfonii intenzivně pracoval poměrně krátkou dobu, pár měsíců. Přesně od ledna do 24. května 1893. Dvořákovu Novosvětskou symfonii více než cokoli jiného charakterizuje její syntetická forma různých hudebních prvků domorodé i lidové hudby. Ale snažit se skladatelův záměr vyložit jako epický příběh se jeví jako marný úkol navzdory pokušení spatřovat ve větách symfonie bohaté inspirace. Ano, můžeme například v závěrečné větě slyšet rytmiku psaní telegrafní zprávy. Ale vše, co lze v symfonii zaznamenat, nejrůznější dojmy z hudebních obrazů, nelze zjednodušovat tím, že je budeme považovat za obraz něčeho naprosto konkrétního. Říká se, že nejslyšitelnějším hlasem Novosvětské symfonie je výraz touhy po univerzální svobodě a lidské sounáležitosti. Dvořák, stejně jako mnozí další Evropané nikdy nechápal otroctví a přetrvávající rasismus v Novém světě. Snad tento pocit někde v tónech Novosvětské zaznívá… Měl by tam být. Zdeněk Mahler, přední evropský historik umění, o Dvořákovi vyprávěl jednu historku: Když mu jistý Američan vyprávěl o tom, jak je bílá rasa nadřazená ostatním, Dvořák mu od plic česky odpověděl: „Ho...!“
Cyklus Hity klasické hudby vznikl na základě projektu Lukáše Hurníka a Bohuslava Vítka Hit tisíciletí vysílaného v minulosti na stanici Českého rozhlasu Vltava. Audioverzi načetli Lubica Bergmanová a Jan Bumba.
