Autem napříč Egyptem: Čeští cestovatelé mířili do Egypta už před sto lety
Česká egyptologie si v letošním roce připomíná kulaté výročí - právě před padesáti lety vznikl Československý egyptologický ústav. Za půlstoletí se českým archeologům v Egyptě podařilo odhalit nevyloupené hrobky v Abusíru, zachránili také ohrožené památky v Asuánu nebo zdokumentovali stovky unikátních skalních nápisů a kreseb z doby faraónského Egypta. Navázali tak na práci českých odborníků z 20. a 30. let minulého století. Archeologové však nebyli zdaleka jediní Češi, kteří se už od konce 19. století do Egypta vydávali. Jak říká Hana Navrátilová z Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy, k prvním českým výpravám do země pyramid patřili cestovatelé. Hanu Navrátilovou do studia pozvala Milena Štráfeldová:
"Neustále se objevují nová jména a spolu s nimi také nové osudy. Kupříkladu nedávno se kolegům z našeho týmu podařilo objevit celou řadu cestovatelů, kteří nejen do Egypta, ale rovnou do celé Afriky putovali v automobilech. Dnes je automobil tak populární dopravní prostředek, že to možná vůbec nikoho nepřekvapí. Ale uvědomme si, že tito lidé, dámy i pánové, se tam vydávali na počátku 20. století a v době mezi světovými válkami, kdy auto ještě přeci jen tak obvyklým dopravním prostředkem nebylo."
Kdo to byl například? A kam měli namířeno?
"Byli to jezdci a cestovatelé různého druhu. Jednak vědci, kterým auto sloužilo jako pohodlný dopravní prostředek a zároveň tábořiště. Byli to i lidé, kteří testovali odolnost vozů v neobvyklých podmínkách. Konkrétně tady odkazuji na výzkum kolegyně Mgr. Mackové, která objevila tzv. dálkové jezdce. Kupříkladu tzv. plzeňskou expedici SPEXOR /Sportovní expedice Orientem/, což byla skutečně skupina Plzeňanů, kteří se vydali ve voze na dálkovou jízdu severní Afrikou. A konečně to byli i lidé, kteří jeli za dobrodružstvím a svým stylem cestování se trochu podobali dnešním baťůžkářům, s tím rozdílem, že měli k dispozici na svou dobu poměrně luxusní dopravní prostředek, tedy automobil. Takový charakter měla třeba cesta Ing. Holase doprovázeného společníkem, kterému dal jméno Ramon Navarra. Nevím, zda to jméno je pravé nebo přezdívka. Vypadá to, jako by to byl nějaký španělský kamarád. Tito dva pánové opravdu konali dobrodružnou cestu nejenom po Egyptě a severní Africe, ale hlavně po Asii. Dostali se téměř až k indickým hranicím."
"Bylo to velice zajímavé. Konkrétně, když se posuneme třeba do doby první republiky, to znamenalo úpravy automobilu, aby vydržel pouštní podmínky a hlavně aby cestovatelé vydrželi v místech, kde nemohli snadno získat pohonné hmoty. Nebo aby mohli mít s sebou dostatečné zásoby vody. Takže když třeba cestovali členové první z těch zmíněných skupin, tedy vědci, v tomto případě entomolog dr. Jiří Baum a jeho společník sochař František Vladimír Foit, tak svou tatřičku, jak jí velice dvorně říkali, museli patřičně upravit. Přídatné nádrže na vodu a na benzín byly to nejmenší. Automobil prodělal doslova přestavbu a sloužil i jako dočasná ubytovna, polní laboratoř a samozřejmě také jako místo, kde se přepravovaly získané exponáty. To byla řekněme příprava vozu. A pak to byla příprava samotných cestovatelů. V mnoho ohledech, podobně jako dnes, si chystali odolné oblečení, dobré boty, různé nástroje, ale také třeba zbraně. K tomu nepatřila jenom řádná technická péče, ale také patřičná povolení, doklady a tak dále. Takže některé věci, jak vidíte, se při cestování nezměnily. Ale přece jenom napříč Afrikou z Káhiry do Kapského Města to byla náročná pouť. Je zajímavé, že tehdejší československé firmy, nejen automobily a servisy, které samozřejmě musely provést některé specifické úpravy, ale i další podniky podpořily tyto cestovatele a jejich druhy v tomto dobrodružném podnikání. Poskytovaly jim například testovací sady různých potravin. Takže se dočítáme o kávě nebo čokoládě, která projela polovinou Afriky a nedoznala žádné úhony. Je to inspirace, pokud by snad některá z dnešních firem chtěla tímto způsobem projevit svůj zájem o některé vědecké obory. Myslím, že i dnes se najdou příležitosti."
Říkáte, že jeli z Káhiry do Kapského Města. Byla tam v té době vůbec nějaká síť silnic, nebo se museli spolehnout na to, že pojedou pouští a pralesem?
"V některých ohledech to spíš připomínalo vaši formulaci. Na síť silnic, to znamená asfaltovaných nebo makadamovaných, prostě nějak upravených, se mohli spolehnout zčásti v Egyptě, i když pravděpodobně nikoliv všude a ve stejné kvalitě. Dále v Africe to ale samozřejmě bylo stále složitější."
Byli v Egyptě i nějací čeští profesionálové, lidé, kteří tam třeba odešli podnikat?
"A bylo jich nemálo! Bylo jich skutečně mnoho, a dokonce v celé řadě oborů. Byli to jednak lidé, kteří byli profesionálními pracovníky v turismu. Ne vždy tam odjížděli přímo s tímto úmyslem. Za takového bychom třeba mohli označit Viléma Němce. Nevím, zda rodáka, v každém případě ale dlouholetého obyvatele Benešova u Prahy a člověka, který do povědomí mohl vstoupit jako ten pán, co si neustále tropil legraci z arcivévody Františka Ferdinanda. Vilém Němec ovšem do Egypta odjel jako lékárník a jako lékárník si dokonce cestou vydělával na další putování. Ovšem po ne zcela jasných peripetiích, které na jeho osobu nevrhají hezké světlo, prostě rozvířil kolem sebe nějaký skandálek, byl nucen zaměstnání lékárníka zanechat a stát se odborným průvodcem a organizátorem loveckých výprav. A tak se s Vilémem Němcem setkáváme jako s průvodcem šlechty, který organizuje lovecké výpravy až do Súdánu. Nebyl v tomto ohledu jediným podnikatelem, v každém případě si ale získal zajímavou klientelu. Tuším, že se tam vyskytovala i zvučná jména, která souvisela i s vídeňským dvorem. V Egyptě se tak uživil více než slušně. V jeho stopách pak měli jít populární a asi i známější čeští lovci Bedřich Machulka a Richard Štorch. Těch Čechů, kteří se v Egyptě profesionálně uplatnili, bylo ale mnohem víc. Mimo jiné hudebníci, také vrchní číšníci, lidé, kteří vedli velké káhirské hotely v pozici jakéhosi majordoma. Byli tam i lidé, kteří řídili hotelové orchestry, a také dámy, které pracovaly jako hospodyně. To byla tradice, která se týkala nejen Čechů. Z Rakouska - Uherska přicházely do Egypta nejlepší guvernantky, nejlepší správkyně domácností, prostě ženy, kterým majetní Egypťané nebo Evropané usedlí v Egyptě důvěřovali a považovali je za stoprocentní profesionálky."
