Babylonská věž víry: proč mluví církve jinak?

Ať už chodíte do kostela pravidelně, nebo jen občas, může se stát, že vás slova, která slyšíte, zaskočí. Jiná církev znamená jiný rytmus obřadu, jiné pokyny, jiný jazyk. Ne vždy víte, kdy vstát, kdy pokleknout — a někdy ani co přesně kněz říká. Tenhle text vás sice nezachrání před prvním faux pas, ale pomůže vám porozumět tomu, proč se jazyk jednotlivých církví liší a jaké výrazy jsou pro ně typické.

Mše v Dobré Vodě | Foto: Centrum Bavaria Bohemia

Jazyk je s vírou úzce spojen — vyjadřuje svět kolem nás i to, čemu věříme. V různých církvích se proto používá specifická slovní zásoba pro abstraktní jevy, symbolické rituály i tradiční obřady. V Čechách a na Moravě najdeme řadu křesťanských společenství, jejichž jazyk se z různých důvodů liší. Zároveň však sdílejí mnoho společných výrazů: oslovení Pane pro Boha, knižní až archaické obraty typu Hle, beránek Boží! nebo označení částí liturgického roku — advent, Velikonoce či Velký pátek.

Setkáme se také s tzv. biblismy, tedy výrazy převzatými z biblického jazyka. Často pronikly i mimo náboženský kontext, například rčení být v rouše Adamově/Evině ve významu „být nahý“. Rozdíly mezi jednotlivými církvemi vycházejí především z jejich věrouky a historického vývoje.

Katolická mše vs. evangelická bohoslužba

Ilustrační foto: klimkin,  Pixabay,  Pixabay License

V neděli ráno se katolíci scházejí na mši svaté, evangelíci na bohoslužbě. V obou případech zazní písně, ale v katolické liturgii se často objeví i latinská. Biblické texty se ve všech církvích označují jako Písmo, katolíci navíc používají termín Svaté evangelium. Evangelické církve obvykle odkazují jen na Starý a Nový zákon.

Slovo svatý se pojí s Bohem Otcem, Synem i Duchem. Po čtení a kázání následuje rituál připomínající poslední večeři. V evangelických církvích se podává Večeře Páně — chléb a víno. Katolíci jsou zváni ke svatému přijímání, při kterém se podává nekvašený chléb, tzv. hostie.

Latina, tradice a společné kořeny

Ilustrační foto: Robert Cheaib,  Pixabay,  Pixabay License

V náboženském jazyce najdeme mnoho výrazů přejatých z latiny. Některé jsou společné i dalším abrahamickým náboženstvím. Typickým příkladem je slovo amen, které uzavírá většinu křesťanských modliteb a v různých hláskových obměnách se používá také v judaismu a islámu.

Až se tedy ocitnete v kostele, kde se místo „přijímání“ říká „Večeře Páně“ nebo naopak, berte to jako jazykové dobrodružství. V nejhorším případě se jen o vteřinu opozdíte při vstávání — a to je v porovnání s dějinami církví opravdu drobný liturgický přešlap.

Sérii "Čeština na vlnách" pro RPI vytvářejí studenti bohemistiky pod vedením doc.PhDr. Ivany Bozděchové, CSc., z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK.

V podcastové verzi účinkují Hana Shánělová a Jan Herget.

Autor: Kristýna Vachudová
klíčová slova:
spustit audio

Související

  • Čeština na vlnách

    Kde asi leží Kotěhůlky, Tramtárie nebo Kocourkov? Víte, jak to začalo s robotem? Na co jsme si v češtině nezvykli? Jak se nové technologe promítly do českého jazyka?