Balancování na laně

Je zřejmé, že obhajoba českých národních zájmů se stala jedním z hlavních témat volební kampaně. Ačkoli začátkem roku nebo ještě před měsícem to tak vůbec nevypadalo. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, politici vstupují na tenký led.

Balancování na laně

Národní zájmy jsou pro politiky téma lákavé, zvláště v předvolebním boji. Pozorujeme to všude ve světe. I z posledního summitu Evropské unie v Barceloně vnímavější pozorovatelé mimo jiné vyvodili, že zájmy jednotlivých národů a států budou mít v Evropě stále větší váhu. To je dosti nepříjemné zjištění pro některé české intelektuály, kteří se stále nechávají unášet utopickou vidinou o jakémsi nenárodním evropanství. Bylo by proto divné a hodně na pováženou, kdyby tuzemské politické strany nehájily také české národní zájmy.

V Česku ale ještě před rokem jako by žádné národní zájmy ani nebyly. Jen Klausova ODS tu a tam cosi mlhavě naznačovala. Vše se změnilo během několika týdnů letošního roku. A to hodně dramaticky. V bytostném českém zájmu by samozřejmě byl souboj stranických programů věnovaných zlepšování poměrů v tuzemsku. Leč místo toho dochází k ostrému vymezování se vůči jistým silám za hranicemi, které - jak nám strany předestírají - chtějí české zájmy poškodit a tlačí na změnu poválečného uspořádání v Evropě. Mnozí novináři a publicisté z tzv. klasických médií považují probíhající kampaň za iracionální, nacionalistickou a občas ji zesměšňují. Naopak většina autorů příspěvků v internetových mediálních titulech se s politiky ztotožňuje. Do jisté míry lze ale souhlasit s názorem, že ze strany politiků jde o hazardérské balancování na laně.

Simulace pocitu ohrožení a vyvolávání stresových kolektivních zážitků z minulosti může vést až k obnovení obrazu dávného nepřítele a oživení představy německé hrozby. V takovém případě je ovšem třeba počítat s tím, že český národní zájem pojatý jako protiněmectví bude zároveň obsahovat osten protievropský a protizápadní. A to už by bezesporu bylo v rozporu s českými zájmy. Podezírat proto čelné české politiky z ryze národoveckého populismu, kterému jsou lhostejné vedlejší negativní důsledky, je samozřejmě nesmysl. Rozhodně mezi nimi není žádný Haider, Le Pen, Slota nebo Žirinovskij. Zdá se tedy, že současná halasná kampaň je tentokrát určena spíše jiným než domácím uším.

Například podle politologa Zdeňka Zbořila je vytažená národní karta především zastřenou polemikou s evropskou integrací. Ne náhodou také čeští politici ve své rétorice přitvrdili poté, co se Praha seznámila s návrhem rezoluce Evropského parlamentu k rozšíření Evropské unie, v níž se hraje s kartou tzv. Benešových dekretů. To si vláda i opozice v Praze nechtějí nechat líbit. Zvláště když existuje silné podezření, že Benešovy dekrety by mohly být jen záminkou, takovým mlžným závojem, jenž by cudně překryl nechuť některých evropských poslanců k rozšíření unie. A o tom, že vstup do unie je v českém národním zájmu, čelní čeští politici nepochybují. Je tu ale, bohužel, stále ono riskantní balancování na laně. Varováním pro politiky by mohlo být rovněž první kolo voleb v Maďarsku, v němž nacionalismus neprošel.