Bible pěstuje zájem o slovo
V knihovničce dnes představíme spisovatele z řad posrpnové české emigrace Josefa D. Beneše. Jako jeden z mála i třicet let po odchodu z domácího jazykového prostředí píše česky. Svoje knihy vydává v nakladatelství Primus. Autorem pořadu je Vilém Faltýnek.
"Budete se mě ptát na knížky? Tak já si je vybalím, dám si je takhle před sebe, abych věděl, co jsem vůbec napsal."
Kolik jich je?
"Česky, po převratu, jsem vydal šest titulů. Předtím něco francouzsky, ale v Praze 6 knížek."
Evangelický duchovní, absolvent pražské evangelické fakulty, Josef D. Beneš žije od roku 1970 v Ženevě. V titulu své poslední knížky se ptá citátem z biblického žalmu.
"Ta kniha se jmenuje Kdo jsi, člověče? Je to sbírka povídek a novel. Tu otázku, kterou narážím na žalm 8., opakuji trochu s údivem. Je spojujícím článkem mezi jednotlivými příběhy. Mělo by tam být něco současného, třeba i láska, která se možná jako téma od faráře nečeká, ale já myslím, že spisovatel má zachraňovat erotiku ve světě, kde se erotika příšerným způsobem vulgarizuje a komercionalizuje."
Myslíte, že máte v této oblasti naději na úspěch?
"To nevím. Myslím, že kdyby si člověk kladl otázku, jestli může mít v něčem úspěch, tak by se do toho nepustil."
Jsou vaše knihy paralelou k duchovnímu působení?
"Je to trochu složitý, ale ne nelogický vztah. Jako farář jsem vždycky působil slovem. Třeba kázání nebo projev jsou svým způsobem literární útvary. V beletrii je to něco jiného, ale prostě to zamýšlení se nad slovem, tvůrčí práce se slovem jsou společné. Farář pracuje s tím neobyčejným duchovním, historickým a literárním zdrojem jakým je bible. Myslím, že kdo čte bibli, ten pěstuje zájem o slovo."
V další knize nedávno vydané knize Až za mnou přijdeš se Beneš vrací do rodného Nymburka, do farářské rodiny, a přitom si neustále klade otázky po smyslu psaní, "hledání" lidského osudu: "Spisovatel je žebrákem, který nic nemá a jen stále vztahuje ruce, aby něco zachytil. Je to pavouk, který rozpředl své téměř neviditelné sítě, aby se na nich uchytily rosné kapky zrcadlící svět," píše.
V dalších knihách se vrací ke zkušenosti života v komunistickém režimu. "Možná že každý má představu, že když jsme tím prošli, víme o co jde. Ale ono to je nevyčerpatelné téma. Sděluje něco o lidském charakteru, lidských sklonech. Symbolickou zkratkou jsem chtěl vyjádřit věci, které jsem v sobě nosil. To není popis, protože já myslím, že popis režimu nestačí. Ale samozřejmě že výčet všech věcí, to je záležitost dokumentace, historiků, to je důležité. Pořád ještě to není minulost. Já bych žádnou tlustou čáru nedělal. Dokud to v sobě nosíme, a my v tomhle státě to v sobě nosíme, tak se to má vyjádřit."
Beneš žije ve Švýcarsku už více než 30 let a ztráta kontaktu s živou češtinou je bohužel v jeho textech rozpoznatelná. Navzdory lehkému znecitlivění jazyka ovšem přesvědčivě zavádí čtenáře do světa názorných obrazů a paralel. Zeptejme se teď nakladatele. Jakým způsobem si Pavel Primus vybírá knihy, které ve svém nakladatelství vydá?
"Mě ta knížka musí zaujmout. Pokud mě zaujme, byť třeba i negativně, tak ji vydám. Na Benešovi mi imponuje jeho moderní přístup k životu, shodneme se, i když já sám jsem bezvěrec."
Jeho nakladatelství se na svých internetových stránkách pyšní, že vydává rozsáhlý výběr exilové literatury. Na přímý dotaz ale pracovníci knihkupectví nebyli schopni podat přesný seznam nabízených autorů a titulů. Pavel primus hovoří o tom, že exiloví autoři představují asi polovinu jeho produkce. Jisté je, že sem patří například Zdeňka Fantlová: "Zdenka Fantlová napsala knihu Klid je síla, řekl tatínek. Je to kniha ženy, která přežila koncentrační tábor a popisuje, jak tam žila v naprosto neuvěřitelném nadhledu, bylo jí sedmnáct, měla milence, vlastní život, žila rychle, do druhého dne. Anglický voják ji pak našel jako téměř mrtvou v hromadě mrtvých těl. Jí je dneska 81 let a dodnes se řídí tím, že říká, že každý den, který prožije, je vlastně navíc, protože už dávno měla být mrtvá. Dalším autorem je Jan Picek, žijící ve Švýcarsku, pak někteří žijící v Americe, Viezelová napsala krásnou knížku o Chazařích na Podkarpatské Rusi. A já vám doporučuju, abyste se přišli do toho mého knihkupectví podívat, já vám nějakou knížku dám, já je neprodávám."
