Bílé zlato má zmizet z Česka, farmáři mluví o podrazu

´Dnes cukr, zítra mléko, co nám vezmeš pak Evropo´, to je jen jedno z hesel, pod kterým ve středu demonstrovali v Praze před německou a britskou ambasádou čeští pěstitelé cukrovky. V obou zemích sídlí vlastníci firmy Eastern Sugar, která ohlásila odchod z Česka. Spolu s firmou ale odchází i celá pětina cukerné národní kvóty, stanovené Evropskou unií pro Česko. To znamená, že z bývalé cukerné velmoci by se měl stát dovozce cukru. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Foto: Autor

Evropská unie loni prohrála svůj spor se Světovou obchodní organizací a musí postupně svůj cukerní trh otevřít pro padesátku nejchudších zemí světa, převážně těch, kteří vyrábějí lacino cukr z cukrové třtiny. Od letošního července proto platí v unii reforma cukerního pořádku. Během čtyř let se podstatně sníží zaručené ceny cukru a cukrové řepy. Podstatně se má snížit i celková produkce cukru. Zatímco snížení cen české farmáře nikterak nevzrušuje, protože i po něm mají být plně konkurenceschopní, omezení produkce by se jich silně dotklo. Českou národní cukrovou kvótu stanovil Brusel na 454.000 tun. Problém je ale v tom, že vlivné unijní státy si prosadily, že tato kvóta už nebude v držení státu, ale stane se majetkem cukrovarů. Když tedy britsko-francouzsko-německá firma Eastern Sugar oznámila, že odchází z Česka, vyvolalo toto rozhodnutí ohromný rozruch. Ministerstvo zemědělství se nechalo slyšet, že to silně poškodí tuzemské řepařství a cukrovarnictví a dokonce označilo rozhodnutí za podraz. Firma totiž vlastní na Moravě tři velké cukrovary s produkcí více než 100.000 tun. Přesně o tolik tun by se tedy snížila i česká produkční kvóta, procentuálně o pětinu.

Prezident Agrární komory Jan Veleba, foto: Autor

"A to znamená, že budeme cukr dovážet, když přes sto let jsme vyváželi nejen cukr, ale i celé investiční celky. Je možné to brát jako určité ponížení."

Říká prezident Agrární komory Jan Veleba. Nejde ale vůbec o otázku nějaké národní prestiže. Ve hře jsou především ekonomické zájmy. Země se stane závislá na dovozu a navíc odchod Eastern Sugar postihne pěstitele řepy na Hané. Cukerná reforma Evropské unie by přitom měla restrukturalizovat produkci tak, aby byla co nejefektivnější. Farmáři proto nechápou, proč by se měla cukrovka pěstovat s obrovskými finančními náklady třeba někde u polárního kruhu.

"Chceme docílit toho, aby se cukrovka dál pěstovala tam, kde se pěstovat má, to znamená v nejúrodnějších oblastech. Konkrétně jde o Hanou, což je jedna z nejúrodnějších oblastí nejen v České republice, ale i v celé Evropě. Naprosto tedy nechápeme, proč by se na Hané neměla cukrovka pěstovat, zatímco v některých okrajových oblastech Evropy se dál pěstovala."

Dá se samozřejmě hned namítnout, že odchod Eastern Sugar je přece rozhodnutí soukromé firmy a do takového rozhodnutí nemůže žádný demokratický stát zasahovat. Zemědělci ale tento argument odmítají. Podle nich jde o politickou záležitost.

Předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jírovský, foto: Autor

"Vedle nás se to dotýká i dalších zemí. Stejné rozhodnutí přijal Eastern Sugar i na Slovensku a v Maďarsku. Na to je zcela jasně vidět, na čí účet půjde unijní reforma společné zemědělské politiky. Půjde na účet nových členských zemí."

Tvrdí Jan Veleba. Předseda Zemědělského svazu České republiky Miroslav Jírovský je téhož názoru.

"Je to podraz vůči východním zemím."

Cukerná reforma Evropské unie je založena na bázi konkurenceschopnosti a firma Eastern Sugar je v Česku ekonomicky velice úspěšný podnik, i proto, že má oporu v pěstitelích na Hané. Nemá proto sebemenší ekonomické důvody k odchodu. Jaké jsou to tedy důvody? Pokud reforma během dvou let nepřinese žádoucí výsledky, Brusel pohrozil, že přistoupí k plošnému krácení kvót v celé Evropské unii. Podle předsedy Svazu pěstitelů cukrovky Zdeňka Joudala vychází v podstatě Eastern Sugar vstříc pěstitelům cukrovky v mateřských zemí této firmy, kteří mají obavy, že budou v budoucnu kráceni v produkci.

Předseda Svazu pěstitelů cukrovky Zdeněk Joudal, foto: Autor

"Oni už preventivně se dnes mohou ve svých zemích, typicky v Německu, ve Francii, starat o své kvóty tím, že ta kvóta zmizí u nás, přestože jsme konkurenceschopní."

Eastern Sugar chce svou českou cukernou kvótu, kterou mimochodem získal od českého státu zadarmo, odprodat Bruselu za stanovenou kompenzaci. Proč by ale cukernou kvótu nemohl nechat za stejné peníze v Česku?

"Kdyby to byl ekonomický problém, tak ať Eastern Sugar odstoupí a získá za kvótu, kterou má přidělenou zadarmo, peníze. A ty peníze se firmě nabízí!"

Pokud Eastern Sugar nepřistoupí na jednání o této alternativě, bude už zcela zřejmé, že ve hře jsou spíše národní zájmy některých západoevropských zemí než ekonomické zájmy jedné soukromé firmy. Podle prezidenta Agrární komory Jana Veleby ale zemědělci ještě nerezignovali.

"Chceme docílit toho, aby 102.000 tun cukerné kvóty zůstalo v České republice a aby Česko i nadále bylo soběstačné ve výrobě cukru a nemuselo ho dovážet."

Foto: Autor

O pomoc chtějí farmáři požádat české politiky a celou záležitost rovněž projednat s právníky. Je nutné jednat rychle. Jasno musí být do února příštího roku, protože cukrovka se začíná sít už v březnu. Za prodej kvóty do Bruselu by měl Eastern Sugar získat asi dvě miliardy korun. Farmáři samozřejmě nečekají, že by na případné odkoupení této kvóty získali peníze od státu.

"Možnosti jsou tři. Buď by to financovali postižení pěstitelé cukrovky. A my bychom usilovali o to, aby na nákup kvóty získali třeba půjčku. Nebo by odkoupení kvóty financovali pěstitelé společně s cukrovary, které tu zůstanou. Nebo by kvótu koupili zbývající cukrovary. Vím, že o to mají zájem."

Výhodné by zřejmě bylo, kdyby cukernou kvótu pro sebe získali sami zemědělci. Předseda Zemědělského svazu České republiky Miroslav Jírovský uvádí příklad Německa.

"Většinoví vlastníci cukrovarů třeba v Německu jsou zemědělci. Zemědělci sami sobě cukrovar asi rušit nebudou."

Farmáři během středeční demonstrace upozornili ještě na jednu okolnost. Dnes by mělo přijít Česko o kvótu na produkci cukru, zítra to může mléko, pozítří něco jiného. Hrozba existuje všude tam, kde v podstatě neplatí ekonomické zákony, ale rozhodují politické ohledy motivované národními zájmy.