Boeing nesplnil očekávání
Působení americké společnosti Boeing v největší české zbrojovce Aeru Vodochody se pravděpodobně chýlí ke konci. Nad Aerem se tak opět stahují černé mraky a jeho dalším osudem se bude muset zabývat vláda. O celé záležitosti pojednává ekonomická rubrika, kterou připravil Zdeněk Vališ.
Boeing se dostal do Aera Vodochody jako strategický partner za vlády Josefa Tošovského v roce 1998. A byla to pro známou americkou firmu hodně výhodná transakce. Ačkoli vlastní jen 35 procent akcií, je suverénní v rozhodování - v představenstvu má tři z pěti křesel - a přitom nenese v podstatě žádné podnikatelské riziko. To je pokryto státními garancemi. Na tuto okolnost upozornil například někdejší premiér Miloš Zeman během své návštěvy ve Spojených státech před třemi roky.
"Ta smlouva, kterou uzavřela Tošovského vláda, předpokládá na jedné straně záruku české vlády ve výši řádově třiceti miliard korun. Na druhé straně předpokládá záruku firmy Boeing ve výši deset tisíc dolarů. Opakuji ještě jednou deset tisíc dolarů."
I nad takovou špatnou smlouvou by se ale daly přimhouřit oči, kdyby Boeing plnil představy, jaké byly vkládány do strategického partnera Aera, tedy především podporovat export letounů. To také české vládě americká společnost slíbila. A výsledek? Na zatím jediném uskutečněném obchodě, což byly bitevníky 159 pro českou armádu, nemá Boeing žádné zásluhy. Jen se mu podařilo trochu vydělat, protože dodává do Aera Vodochody některé součásti bitevníku. Jak potvrzuje mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Ivo Mravinac, česká strana vyjadřuje stále hlasitěji svou nespokojenost s působením Boeingu.
"Pokud se něco očekávalo od strategického partnera, tak to bylo především hledání možných zahraničních zakázek. Pouze s jeho pomocí se daly očekávat významnější úspěchy. Pokud to budete hodnotit zpětně, uvidíte, že k něčemu takovému nedošlo. Proto ta všeobecná nespokojenost."
Na nezájem Boeingu o Aero si ostatně stěžoval už bývalý premiér.
"Firma Boeing nebyla naprosto schopna včlenit letouny 1-159 do své světové obchodní sítě. Podle některých analýz se dokonce k Aeru Vodochody chová tak, jako by jí Aero v podstatě nepatřilo, nebo jako kdyby nebyla jeho spoluvlastníkem."
Každopádně je na tom podnik podle odborníků špatně. Ztráty rostou a po roce 2005 má začít splácení půjček se státní garancí ve výši 17 miliard korun. Jediným zákazníkem je přitom i nadále česká armáda. Nynější premiér Vladimír Špidla jednal o situaci v Aeru loni v červenci při své návštěvě ve Spojených státech. Američané ho tehdy ujistili, že jsou ochotni pomoci s odprodejem padesáti bitevníků l-159. Na základě tohoto příslibu Špidla hned po návratu ve vládě prosadil prodloužení státních garancí na úvěry Aera do roku 2008. Od té doby se však problém odbytu nepohnul kupředu ani o kousek. Naopak společnost Boeing požádala vládu o další osmimiliardovou injekci do Aera. Té už ale zřejmě došla trpělivost, i když mluvčí ministerstva průmyslu Ivo Mravinac si nemyslí, že zmíněný požadavek byla ona příslovečná kapka, která přetekla.
"Jediné, co se k tomu dá říci a jak se to dá komentovat je, že v současné chvíli probíhají intenzivní jednání, aby se podnik dostal do pozitivních čísel. Ale zatím se nemluví o tom, že by měl Boeing z Aera nutně odejít."
Náměstek ministra průmyslu Václav Srba, který je zároveň členem dozorčí rady v Aeru, se ale vyjadřuje otevřeněji.
"Pokud by měl Boeing v Aeru zůstat, tak jsme dali velice jasně najevo svůj názor, že podíl na řízení společnosti by musel odpovídat akciovým podílům. Boeing v podstatě chápe tuto nutnost. Ta varianta, že Boeing odejde je jednou z možných variant a dá se říci, že možná nejpravděpodobnější."
Vypadá to tedy, že česká vláda je vůbec poprvé skutečně odhodlána uvažovat o rozchodu s Boeingem. A jak napsal týdeník EURO, Američané prý, když na to přijde, odejdou z Aera dobrovolně, aniž by dělali vládě problémy. Podle EURa má vláda v rukou několik "trumfů" a už prý dala Boeingu najevo, že jich využije. Údajně jde například o poněkud nelichotivé informace o chování amerických manažérů v Česku, kteří přiměli Aero podepsat velice nevýhodné, ztrátové smlouvy, nebo si účtovali přemrštěné provize při subdodávkách elektroniky a některých materiálů z USA. Zazněly ovšem také hlasy, že odchodem Boeingu by česká vláda mohla riskovat mezinárodní ostudu. Vždyť jde přece o světoznámou firmu. Stínový ministr průmyslu ODS Martin Říman, který jinak patří k nejostřejším kritikům současné vlády, se ale nějaké ostudy neobává.
Martin Říman připomíná, že zahraniční firma, ať už má jakékoliv jméno, nikdy není automatickou zárukou, že vše bude probíhat úspěšně. Otázkou samozřejmě zůstává, co by se dělo po případném odchodu Američanů. Jako nejpravděpodobnější se jeví varianta, že akcie z třetinového podílu Boeingu by byly převedeny na stát. Ten už nyní prostřednictvím Fondu národního majetku a České konsolidační agentury vlastní většinu akcií Aera. Posléze by byla firma znovu zprivatizována, a nejspíše prý nějaké silné evropské zbrojovce. Mimochodem, o Aero už dříve usilovalo britsko-švédské konsorcium BAE Systém-Saab, které nedávno pod hlavičkou Gripen International uspělo s nabídkou na dodávku stíhaček Gripen pro českou armádu. A konsorcium tenkrát předložilo velice lákavou nabídku. Mluvčí ministerstva průmyslu ale o možném nástupci Boeingu nechce spekulovat.
"Já si myslím, že je to předčasné, protože těch variant se může ukázat více."
A stejně tak považuje podobné úvahy za předčasné i opoziční politik Martin Říman.
"Tak to je věc, o které bych nechtěl ani spekulovat."
První privatizace Aera se každopádně nepovedla. Otázkou je, zda za to může jenom Boeing. Také by se mohlo říci, že Aero přece patří mezi ten druh firem, jejichž tržní úspěch vždy závisel a bude záviset především na politice i na vysokých hrách mezinárodní diplomacie. Tak tomu u vojenských kontraktů vždy bylo, je a bude.
