Boubín. Nejslavnější český prales s nedotčenou přírodou
Neobvykle pokroucené kmeny stromů porostlé mechem, pozoruhodně propletené kořeny, vrásčitá kůra plná podivných útvarů či neprostupné mlází. Tak to vypadá v Boubínském pralese, jedné z nejpopulárnějších českých přírodních rezervací, kde je po staletí člověkem nedotčená příroda. Boubínský prales patří k nejnavštěvovanějším lokalitám Šumavy. Výlety teď ale turistům zkomplikoval kůrovec.
Boubínský prales je třetí nejstarší českou přírodní rezervací. Jeho jádro je podle odborníků nejzachovalejším zbytkem původního šumavského smíšeného horského lesa, takzvaného pomezního hvozdu. Je také jedním z několika málo míst v Evropě, kde člověk nikdy nezasahoval.
„Je to poslední zbytek pralesovitých lesů na území České republiky a jeden z posledních zbytků ve střední Evropě," potvrdila náměstkyně ředitele šumavského národního parku Silvie Havlátková.
Prales je chráněn od roku 1858. A to díky lesmistru vimperských lesů schwarzenberského panství Josefu Johnovi. Na jeho naléhání totiž tehdejší majitel panství, kníže Jan Adolf Schwarzenberg, rozhodl, že část lesních porostů bude vyjmuta z normálního lesního hospodaření a stane se pralesní rezervací. O sto let později vznikla národní přírodní rezervace Boubínský prales. Ta se rozkládá na ploše 670 hektarů. Samotné srdce pralesa, které dnes ale běžný návštěvník uvidí jen přes plot, na 47 hektarech.
V pralese rostou především smrky a buky, asi desetinu porostu tvoří jedle a našli byste tu i javor klen nebo jilm horský. Některé stromy jsou staré stovky let. Vědci zjistili, že se tam nacházejí stromy staré 300 a dokonce i 400 let, které patrně vyrůstaly v původních šumavských pralesích. Výška některých stromů dosahuje úctyhodných 50 metrů. Proslulý „král smrků“, který padl v roce 1970 ve věku 440 let, dorostl dokonce do výšky 57 metrů a jeho obvod byl obdivuhodných 508 centimetrů.
„Hodnota Boubínského pralesa je nevyčíslitelná. Jde o jedinečnou scenérii, na které lze demonstrovat přirozený vývoj šumavského lesa ve všech jeho fázích. Je skutečným národním divadlem přírody,“ řekl ředitel šumavského národního parku Pavel Hubený.
Čaroděj i strašidelný pes
Nejcennější část pralesa se rozprostírá kolem 1362 metrů vysokého vrchu Boubín, který je symbolem Šumavy. Váže se k němu i několik pověstí.
Jedna je o čaroději Žídkovi, který prý měl na Boubíně kdysi sídlo a projevoval se velkým hřmotem, ale také léčil a konal zázraky. Také existují legendy, že na hoře Boubín bylo hradiště s obry. To se propadlo do země, kde jsou ukryty poklady. Také existuje pověst, že z Boubína vede podzemní chodba na sousední vrchol Bobík. Má v ní být ukrytý poklad, který hlídá obrovský strašidelný pes s ohnivýma očima, jehož jediný pohled promění člověka v kámen.
Vchod do chodby ale zatím nikdo nenašel. Každý návštěvník pralesa ale jistě najde 21 metrů vysokou dřevěnou rozhlednu, která stojí od roku 2004 na hoře Boubín. Nabízí pěkný výhled nejen na prales a Šumavu, ale za dobré viditelnosti dokonce i na alpské vrcholky.
Půvabné je i Boubínské jezírko. Je to umělé jezírko, vybudované v roce 1833 jako nádrž určena pro plavení dřeva z boubínských lesů do skláren v Lenoře. Jeho největší hloubka je 4 metry a dřevo se tam plavilo ještě v roce 1957. Jezírko je výchozím bodem naučné stezky kolem oploceného jádra Boubínského pralesa. V sezoně tudy projdou stovky turistů denně. Ročně to je až šedesát tisíc lidí.
Kdysi to bývalo i 100 tisíc návštěvníků ročně. Turisté totiž začali Boubínský prales houfně navštěvovat už 50. letech minulého století, kdy tam přijížděly celé autobusy návštěvníků. Stále stoupající návštěvnost a neukázněnost lidí ale měly za následek poškozování pralesa. A tak se návštěvnost začala usměrňovat a v roce 1979 došlo také k oplocení jádrové části pralesa.
Kůrovec a dočasný zákaz
Nově se ale turisté nedostanou ani do části Boubínského pralesa v okolí jezírka. Tedy dočasně. Může za to kůrovec, který centrální část jihočeské národní přírodní rezervace už několik let likviduje. Řada stromů v důsledku napadení broukem schla a tyto souše stojí v bezzásahové zóně, v níž se nesmí kácet.
Omezení pohybu bude zřejmě trvat do doby, než stromy samovolně popadají. „Budeme čekat, než se nám bude jevit, že počet nebezpečných souší se snížil natolik, že riziko pro turisty už není vysoké," uvedl ředitel Lesního závodu Boubín Lesů ČR Miloš Juha. Dodal ale, že samovolný rozpad suchých stromů může trvat až deset let.
Přestože byla část pralesa během let poničena kůrovcem i povětrnostními vlivy, rozšiřujícím se turismem i přemnoženou zvěří, je Boubínský prales stále unikátním přírodním pokladem.
