Mladí dobrovolníci z devíti zemí EU pomáhají při obnově rašelinišť a mokřadů v Národním parku Šumava
Šedesát dobrovolníků z devíti zemí pomáhá tento týden v Národním parku Šumava s obnovou rašelinišť. Z krajiny se po staletí voda vytrácela, mokřady byly odvodňovány a měnily se na ornou půdu. Dnes se lidé zaměřují na obnovu přirozeného vodního režimu krajiny.
Projekt "Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu" organizuje 52 kempů pro mládež z devíti partnerských zemí EU. Kempy se konají v létě v jednotlivých zemích a jsou zaměřené na otázku klimatické změny a její vazbu na ekosystémy. Zároveň akce slouží také jako mezinárodní kulturní a jazykové výměnné pobyty.
Dobrovolnický kemp ve Stožci pořádá organizace Na mysli, ve spolupráci s Hnutím DUHA a Správou Národního parku Šumava. „Skupina ve Stožci se zapojila do projektu Life for Mires, kde přispějí k znovuobnovení šumavských mokřadů, ale poznají i krásu a zranitelnost přírody národního parku. Díky přednáškám a exkurzím také lépe pochopí problematiku ochrany biodiverzity a její souvislost s klimatickou změnou," říká Viktorie Tenzerová z organizace Na mysli.
Dobrovolníci jsou rozdělení do dvou skupin. Jedna pomáhá zavodňovat dříve vysušené mokřady, druhá má tematický program. V uplynulých dvou dnech se například dobrovolníci podívali do nejcennějších lokalit národního parku v oblasti Vltavského luhu. Během týdne navštíví další zajímavá místa - Soumarský most, prales Boubín, rašeliniště Vlčí Jámy, nebo vlčí výběh.
Rašeliniště jsou symbolem Šumavy. Vznikla na sklonku doby ledové
Rašeliniště jsou jedním ze symbolů Šumavy a v centrální části národního parku se jim říká slatě. Nejznámější je zřejmě Jezerní slať. V 19. a 20. století byla pravá část rašeliniště odvodněna a zčásti vytěžena. Těžba skončila v roce 1933, když byla vyhlášená rezervace. I dnes jsou ale následky těžby patrné. Rašeliniště vznikala na sklonku doby ledové, před zhruba 10 tisíci lety. Na Šumavě jich je přístupných pět.
Rašeliniště vzniká díky rozloženým zbytkům rostlin, zejména mechorostů rašeliníků. A podle nich vzniklo i pojmenování rašeliniště. Vrstva rašeliny kolísá od několika decimetrů až k osmi metrům.
Šumavská rašeliniště jsou spojená s tzv. králi Šumavy. Mezi nejznámější převaděče na Západ patřili Josef Hasil a Kilián Nowotny, který pocházel z německé rodiny s pašeráckou tradicí. V roce 1946 byl, tak jako ostatní šumavští Němci, odsunut do Bavorska a usadil se v městečku Röhrnbachu, nedaleko našich hranic. Cestou překonával i jedno z rašelinišť - Chalupskou slať. Ta však není hraničním močálem, je úzká asi jen půl kilometru. Díky ní se totiž vyhnul hlídkám na silnici.
