Božena Němcová: co o její osobnosti vypovídá její písmo

Jedna z posledních fotografií Boženy Němcové, okolo roku 1859

21. ledna tohoto roku uplyne právě 150 let od úmrtí nejvýznamnější české spisovatelky Boženy Němcové. O jejím životě víme mnoho nejen díky jejímu dílu, ale i rozsáhlé korespondenci, kterou vedla se svými přáteli, českými vlastenci i s rodinou. Rukopisy tak mohly posloužit i pro vznik jejího psychologického portrétu. Pro literární vědce ho v 90. letech minulého století vypracovala přední grafoložka Helena Baková z České grafologické komory.

Z filmu německé režisérky Dagmar Knöpfelové A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu
Jak vy sama jste se dostala k práci s rukopisy Boženy Němcové?

"Dostala jsem se k tomu tak, že mne oslovila paní profesorka Janáčková z Filozofické fakulty UK, a to v souvislosti s prací Poslední slovesný výkon Boženy Němcové. Chtěli po mně srovnat dva rukopisy. Jeden rukopis, který svědčí o tom, jaká Božena Němcová byla, srovnávali s dopisem Vojtěchu Náprstkovi, který začala psát třikrát a nedopsala ho."

Podle vás, když jste tedy měla možnost zkoumat ten starší rukopis z doby, kdy u Boženy Němcové ještě zcela nepropukla vážná choroba, kvůli které začátkem roku 1862 umřela, jaká to byla osobnost?

"To bylo Boženě Němcové asi třicet čtyři let. A to byla jakoby mnohobarevná osobnost, ve které se slučují i různé protiklady. Ten výstup rozboru, závěrečný grafologický portrét, by se dal rozčlenit na několik oblastí. Možná ta nejdůležitější je vztah pisatelky k okolí. Tam by se dalo říct, že Božena Němcová byla dynamická a činorodá osobnost, která měla velkou touhu přesáhnout sebe sama. Zároveň byla schopna sebekontroly a měla velkou potřebu udržet si nadhled. Stát nad věcí, aby nebyla pohlcena různými problémy. S tím souvisí i její velká emocionální založenost."

Tak, jak ji popisujete, to v podstatě velmi odpovídá obrazu Boženy Němcové, jak ji známe. Nakolik třeba tato vaše znalost může ovlivnit grafologické čtení rukopisu?

"To je velice častý dotaz. Metoda, kterou já pracuji. obsahuje dvě fáze. První fáze je, že ještě nedělám rozbor, ale v podstatě si všímám sama sebe, jak se vztahuji k tomu písmu. Jak na mne působí. Samozřejmě hrají roli i moje představy o Boženě Němcové."

To, co říkáte, ale samozřejmě trošku nahrává různým kritikům a pochybovačům o metodě grafologie jako objektivní metodě. Vy sama říkáte, že nejprve jste nechala na sebe její rukopis působit subjektivně. Do jaké míry lze tedy objektivizovat čtení písma?

"Tam je velice důležitá ta subjektivní fáze, ve které si uvědomujeme svoje pocity. To je z toho důvodu, aby ta druhá fáze byla pak co nejobjektivnější."

Tím jsme se tedy snad dostali před námitky různých zpochybňovačů grafologie jako jednoho z možných nástrojů psychologického portrétu osobnosti. Vy už jste to tedy načrtla: Němcová jako komunikativní, cílevědomá, dynamická osobnost. Můžeme ale jít trošku víc do hloubky? Říkala jste, že je taková pestrobarevná, mnohovrstevnatá...

"Dalo by se to shrnout slovy: velká variabilita a bohatost v prožívání, myšlení i jednání. Božena Němcová byla schopná vnímat a prožívat rozmanité pocitové nuance a její pohled na svět byl složitější. Nebylo to černé a bílé, ale mělo to různé odstíny. To znamená, že i její úsudky zahrnovaly pro i proti. V podstatě ji to mohlo svým způsobem i omezovat v rozhodování třeba ve věcech citových nebo vztahových, kdy mohla váhat a vidět obě strany. Rovněž se to odráželo i v jejím jednání, které má různorodou škálu projevů."

Božena Němcová bude jistě na všechny působit jako velmi citlivá i empatická žena. Jak je to ale s intelektuální stránkou její osobnosti?

"Dá se říct, že intelekt ve smyslu inteligence, IQ, se z rukopisu nedá poznat. Můžeme ale poznat, nakolik je pisatelovo myšlení pružné. U Boženy Němcové se dá říct, že měla velice pružné myšlení. Měla schopnost zachycovat různé odstíny, a nejenom je vycítit, ale i pojmenovat. To souvisí s funkcí myšlení."

Podpis Boženy Němcové
A když se tedy dostaneme přes těch několik let... - Božena Němcová zemřela v lednu roku 1862 a dopisy Vojtovi Náprstkovi byly už nedokončené, psala je krátce před smrtí, čili na konci roku 1861, pokud se nepletu...

"21. listopadu 1861. To byl ten třikrát rozepsaný dopis..."

Jaký tam byl posun v její osobnosti? Co se z těch dopisů dalo vyčíst?

"V podstatě jsem porovnala dopis Purkyněmu s dopisem Vojtěchu Náprstkovi. A dalo by se říct, že se v tom odrážela její velká tvůrčí, ale i osobnostní krize. Zažívala velkou seberealizační úzkost. Němcová to mohla prožívat jako pocit tíhy nebo jakéhosi vnitřního balvanu, který ji tlačí a dusí."

Mluvíme o situaci, kdy je jednak těžce nemocná, kdy se jí rozpadlo manželství, vlastně utekla od rodiny do Litomyšle, kde se ještě pokoušela zachránit své sebrané spisy, už ale neměla sílu na nich pracovat, kdy se od ní odvrátila i pražská vlastenecká společnost. Takže není vlastně divu to, co říkáte, a že to tak prožívala. Na druhou stranu jí v té době bylo čtyřicet dva let. Odpovídá takový rozpad jejímu věku?

Jedna z posledních fotografií Boženy Němcové,  okolo roku 1859
"Z písma se v podstatě nedá poznat kalendářní věk, ale zračí se v něm náš duševní stav. A to se v tomto dopise velice dobře odráží. Odráží se v něm i velká změna. V předchozích dopisech byla pisatelka hodně otevřená světu, hodně zaměřená na vnější svět. Mohl to být i určitý únik od sebe sama do vnějšího světa. A zároveň velký motiv k tomu, o čem psala. V období, kdy psala Vojtěchu Náprstkovi, se velice zvýraznil její osobní niterný svět. Obrací se více do sebe. Čili slábne její původní schopnost odstupu a z vnějšího světa ustupuje sama k sobě. Zároveň bych ale řekla, že i v tomto nesmírně těžkém období vyzařuje z jejího rukopisu jakási vnitřní vznosnost. Vnitřní síla, která byť je zeslabená, stejně Boženě Němcové nadále umožňuje hrdě nést její útrapy nebo stav duše, do kterého se dostala."

Myslíte, že ona skutečně těm útrapám nepodlehla až do posledních dnů svého života?

"Snažila se zachovávat odstup nebo nadhled, protože měla velkou potřebu zachovat si vnitřní důstojnost a hrdost. To vlastně prolíná celým jejím životem. A i v posledních chvílích tato vnitřní síla nebo potřeba zůstat nad věcí, mít nadhled, nebýt pohlcena, z tohoto dopisu vyzařuje."