Břevnovský klášter
Dnes se vydáme do Břevnovského kláštera. Řeholní komunita zde bylo obnovena v roce 1990 a dnes zde žije 10 benediktínů.
Břevnovský klášter najdete zhruba na polovině cesty mezi Pražským hradem a Bílou horou. Je nejstarším fungujícím klášterem u nás. Byl založen roku 993 a jak uvedl náš průvodce Stanislav Marchal, k jeho vzniku se vztahuje prastará legenda.
"Boleslav II. i sv. Vojtěch měli sen, podle kterého se měli vydat za Prahu do dnešního Břevnova a tam údajně u potoka Brusnice spatřili scénu, kdy se jelen chce napít. Ovšem v té vodě bylo břevno, které jelenovi bránilo, aby se napil. Podle legendy sv. Vojtěch to břevno vytáhl a na památku právě toho setkání založili tento klášter."
Když otevřete bránu kláštera a vydáte se po jeho schodišti, najdete oba zakladatele kláštera na obrazech významného barokního malíře Jana Petra Molitora. Kníže Boleslav II., který měl přezdívku pobožný, má na obraze typickou přemyslovskou knížecí čapku a plášť. Znalce historie však na obraze zaujme jedna drobnost - hanlivý erb. Někteří panovníci Svaté říše římské totiž nemohli Přemyslovcům zapomenout vraždu sv. Václava.
"A to je také důvodem, proč na tomto obraze má kníže Boleslav II. takový až možno říci hanlivý erb. Andílek v té kartuši nedrží klasickou přemyslovskou orlici, ale drží v ruce znak, který znázorňuje kotlík. Tento znak kotlíku to měla být v období středověku taková určitá pohana právě za to, že přímo v tom přemyslovském rodě došlo k této bratrovraždě."
Naproti Boleslavu II. je obraz druhého ze zakladatelů kláštera - biskupa sv. Vojtěcha, který pocházel z rodu Slavníkovců. Na obraze, opět od Petra Molitora, je zobrazen jako stařec, což však neodpovídá realitě.
"Bývá zpravidla takto zobrazován. Jako stařec. Ovšem, když zemřel, tak mu bylo 41 let. To znamená, takové to klasické zobrazování Vojtěcha jakožto starce samozřejmě neodpovídá zcela té realitě. V 41letech byl zavražděn."
Klášter za svou dlouhou historii prošel dobami rozkvětu i úpadku. Podle archivních zpráv byl dokonce starší gotický chrám větší než současný chrám barokní. Klášter byl však za husitských válek vypálen. Poté živořil až do 30leté války, během níž byl sotva obnovený klášter opět vypálen. K faktické obnově došlo až v období 17. a 18. století. Tehdejší opat Otmar Zinke sem pozval významného architekta Pavla Ignáce Bayera, se kterým se však nepohodl a povolal do Břevnova Kryštofa Dientzenhofera. Ten však během prací zemřel a tak stavbu kláštera a kostela dokončil jeho syn, rovněž známý stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer.
V dlouhé historii kláštera se vystřídalo mnoho opatů. K těm nejznámějším patřil už zmiňovaný Otmar Zinke, Jan Nepomuk Rotter a další. Úplně prvním byl opat Anastáz.
"Za celou dobu existence kláštera se tady vystřídalo 80 opatů a právě několik z nich neslo toto řádové jméno. Vzpomeňte například na arciopata Anastáze Opaska, který zemřel v roce 1999 ve věku 84 let, tak ten právě nesl toto jméno Anastáz."
Z bývalé opatské jídelny je dnes obrazárna. Najdete zde například obraz Stavba babylonské věže, který je připisován nizozemskému mistru van Clevemu. Součástí známých rudolfinských sbírek pak byly obrazy Korunování panny Marie a Vítězný Kristus, který je připisován Bartolomeu Špranglovi. Na dalším z obrazů je sv.Apolónie, patronka zubních lékařů i jejich pacientů. Byla totiž umučena zvlášť drastickým způsobem - za plného vědomí jí byly kleštěmi vytahány všechny zuby. A kleště drží v ruce i na tomto obraze. V klášteře jsou i krásné fresky, díla Jana Karla Kováře a Antonína Tuvory. Fresky a obrazy zdobí i Tereziánský sál. Jak už sám název napovídá, byl zařízen k poctě Marie Terezie u příležitosti její korunovace českou královnou. Marie Terezie však pozvání nepřijala.
"Dva roky před její korunovací byl v Praze částí české šlechty prohlášen za českého krále Karel Albrecht Bavorský, což byl bavorský kurfiřt, příbuzný Marie Terezie a tomu benediktínští mniši uspořádali jako českému králi hold v tomto klášteře roku 1741. Takže samozřejmě asi se jí nelíbilo, že dva roky poté by měla klášter navštívit sama, tak si tu návštěvu odložila až do roku 1754."
Právě za vlády syna Marie Terezie - Josefa II. byla značná část klášterů zrušena. Důvodem proč tak nedopadl i Břevnov bylo zřejmě osobní přátelství panovníka s tehdejším opatem, který byl navíc i autorem reformy církevního školství.
V Břevnovském klášteře je turistům přístupná i románská krypta a bazilika svaté Markéty. Také kostel byl vyzdoben předními mistry - je tu například šest děl nejvýznamnějšího českého barokního malíře Petra Brandla. Jedním z nich i smrt poustevníka - blahoslaveného Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic. I když se rozhodl pro poustevnický život, byl šlechticem a kmotrem českého knížete Břetislava I. Když Vintíř umíral tak se se svým kmotřencem setkal.
"On neváhal a pozval tehdejšího pražského biskupa Šebíře, aby dal blahoslavenému Vintíři poslední pomazání. Na tomto Brandlově obraze kníže Břetislav z úcty před blahoslaveným Vintířem smekl svoji čapku, kterou drží v ruce. Pokud by jste toto zobrazení viděli v různých rytinách, zpravidla kníže má tu čapku na hlavě. Ten obraz je osvícen podobným způsobem jako Rembrand nasvěcoval obrazy - tím šerosvitem. A tady potom za tím oltářem je blahoslavený Vintíř také pohřben."
Jak dodal Stanislav Marchal, na Vintířův hrob upozorňuje i vnější strana kostela. V místech, kde je pohřben, se nachází socha a náhrobní deska.
