Brněnská Radost uvádí Rychlé šípy
Kdo by neznal Rychlé šípy..... Jejich příběhy vyšly poprvé v roce 1938 a od té doby byly, přes mnohé zákazy, publikovány několikrát. Na divadelní prkna však toto téma nezavítá příliš často. O poslední jevištní ztvárnění se postaralo brněnské divadlo Radost.
Na jevišti ožívají postavy i příběhy z dílny Jaroslava Foglara tak, jak je známe z prvorepublikových komiksů vycházejících v časopise Mladý hlasatel. Autorem scénáře a režisérem v jedné osobě je Vlastimil Peška.
Jak se zrodila myšlenka ztvárnit příběhy Rychlých šípů? Pokud vím, jevištní podobu dalo této látce naposledy divadlo Sklep v osmdesátých létech......
"Já vás doplním. Rychlé šípy hraje i Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Hraje je velmi úspěšně na klubové scéně a má už sto dvacet repríz. Hostoval jsem v tomto divadle a líbilo se mně to velmi. Přiznávám, že jsem si řekl: zkusím to zrežírovat po svém. Chci, aby to byl krásný oddechový titul. Nechci si hrát na žádné umění. Měli by si zablbnout herci na jevišti a mělo by se to přenést i do hlediště. Nechci předbíhat, ale zahrají si i diváci. Na konci je taková bitva, které se zúčastní i diváci. Na tuto scénu se těším asi nejvíc."
I když většina diváků jistě příběhy Rychlých šípů zná, přece jen je v brněnské Radosti čekají některá překvapení. Především, Radost je hlavně divadlo loutkové a tak vedle živých herců vystupují ve hře i loutky. To však není zdaleka poslední překvapení.
"Protože náš soubor není největší, Dlouhé bidlo, Bohouše a Štětináče hrají holky, tedy naše herečky."
V přídavku na téma "Rychlé šípy chytají čuníka" hrají výhradně loutky. Tato scéna dala podle Vlastimila Pešky nejvíc práce.
"Ta scéna trvá necelé dvě minuty, ale byť se to nezdá, animačně to bylo nesmírně složité. Vymyslet to, načasovat situace a tak. To dalo nejvíc dřiny. Je to takový přídavek. Když nebudou diváci moc tleskat, tak jej ani nebudeme hrát."
