Za exilové vydání foglarovek se za socialismu platilo až 1000 korun

r_2100x1400_radio_praha.png

V září roku 1940 vyšel v časopise Mladý hlasatel první díl Záhady hlavolamu, příběhů skupiny kluků, kteří později prosluli jako Rychlé šípy. Autor Jaroslav Foglar jejich prostřednictvím ovlivnil život několika generací mládeže. Při příležitosti 65. výročí prvního vydání připomíná výstava v pražském Muzeu dětské kresby celou historii vydávání Foglarových příběhů.

"Bývá zvykem střihat pásky, ať již se otevírá dálnice nebo škola, my jsme si vymysleli originálnější způsob. Toto je zbytek původního lana, na kterém se houpal Tleskač, když býval zvoníkem u Svatého Jakuba... Výstava je zahájena, pojďte dál!"

Jádro výstavy o odkazu Jaroslava Foglara S Rychlými šípy do Stínadel tvoří expozice o vydávání foglarovek až do současnosti. Provede nás Václav Nosek, zvaný Windy:

"Ono to vypadá, že začínám z prostředka, ale jelikož je to věnované výročí prvního vydání Záhady hlavolamu, tak tyto vitríny dokumentují všechna vydání Záhady. Tohle je první vydání knižní, které hned rok na to vydal Kobes. Potom dlouhá léta Záhada hlavolamu nevyšla, nebylo to možné. Zajímavé je, že v 58. roce v Polsku Záhada hlavolamu vyšla, to je tohle vydání."

Následuje dlouhá řada knih, nejbohatší v letech 60. a 90. Zajímavou kapitolku představuje exilové vydání knihy Stínadla se bouří:

"Ta vyšla v Německu česky pro naše emigranty, v polovině 80. let. Nakladatelství Daniela Strože Obrys/Kontur vydalo v té době čtyři foglarovky."

Které další?

"Další uvidíme tady, tady Tajemství velkého Vonta, kuriózní je, že to je úplně první vydání té knihy, protože Jaroslav Foglar to měl napsané, ale tady mu to nechtěli vydat, ale dostal se ten rukopis do německa a tam to vyšlo. České domácí vydání to předběhlo asi o 5 let."

Jak se ten rukopis do Německa dostával?

"Říká se, že Milan Svoboda, to byl náš mistr světa v kanoistice, protože jezdil ven, tak se přes něj ten rukopis dostal."

To znamená s Foglarovým souhlasem?

"No, on samozřejmě musel říkat, že to šlo bez jeho vědomí, proptože kdyby kývnul, že o tom věděl, tak by mu tu nic nemohlo vyjít. To bylo v polovině 80. let, kdy ta totalita byla ještě dost silná a přestože se kolem něj to ovzduší začínalo zlepšovat, tak by to nebylo možné."

Jaký byl náklad?

"Ten náklad byl velmi malý, od každého svazku asi 500 kusů, ale většina z nich se stejně dostala do Československa. Vozily se a posílaly přes příbuzné nebo známé. vtip je v tom, že tenkrát ta cena, byla v markách a po přepočtení na koruny vyšla ta cena na tehdejší dobu šílená. vyšlo to na nějakých osm set, devět set. Na burzách, když prodávající řekl, že má úplně novou foglarovku, která tady ještě nikdy nevyšla, tak za ni chtěl třeba tisíc korun - a dostal je!"

Foglarovky začaly v 90. letech znovu hojně vycházet i doma, nakladatelství se četnými dotisky snažila uspokojit hlad po foglarových romanticky dobrodružných, apolitických příbězích. K vydání se nyní chystá objemný velkoformátový svazek všech celé stínadelské trilogie pod souhrnným názvem Rychlé šípy ve stínadlech. Stovky nových ilustrací v těchto dnech dokončuje Milan Teslevič. Nosek o něm řekl:

"Je to nadašený foglarovec a já si ho pamatuju ještě z roku 1988, tenkrát se slavilo 50 let Rychlých šípů. Tenkrát jsme pořádali výstavu a on tam jako asi patnáctiletý kluk seděl na židličce a kreslil hlavičky Rychlých šípů a mělo to obrovský úspěch u dětí i dospělých."

"Rychlé šípy jsem si jako kluk maloval, protože tenkrát se mi dostaly do rukou staré Vpředy a staré Hlasatele. Dneska už je to dobrých 40 let. tenkrát se právě jna základě šípů tvořily partičky kluků a v podstatě jsme prožívali úplně totožné situace. Já jsem se pohyboval ve starých Vysočanech, kolem Karlína a Žižkova a tam byly nemlich ty samé dvorky, my jsme lezli pos třechách rlůzných garáží, různé dvorky, ani jsme se těmi rychlými šípy nemuseli řídit, sami jsme to prožívali... A já jsem už tenkrát dovedl ty situace zachycovat, do různých kronik... nebyl xerox, tak se prostě malovalo a malovalo... Později jsem se sám pokoušel o různé komixy, už ne rychlošípácké, ale Hoši od Bobří řeky, nebo Chata v Jezerní kotlině... To přesně odpovídalo tomu, co jsme prožívali. Od té doby se se mnou šípy táhnou do dneška."

Navazujete na své kreslířské předchůdce?

"Teď je bohužel pořád otevřená kauza pana Foglara, takže jsme musel vzít do rukou kresby Fišera, Konečného, Junka, Nováka, Marko Čermáka a selekcí toho všeho jsme vytvořil obrázek pro vlastní potřebu. My všichni známe Rychlonožku jako rezatého ježka, trošku baculatějšího kluka s pršáčkem - musel jsem splnit tohle očekávání - zároveň to ale musel být můj vlastní obrázek. Už se mi třeba stalo, že mě napadli, že jsem plagoval pana Fišera. Zasahovalo to do autorských práv. Tak jsem musel vytvořit syntézu, ale aby to byl originální obrázek, aby neřekli, že jsem to okopíroval,"

uvedl Milan Teslevič, zatím poslední v řadě ilustrátorů foglarovek.