Bureš je místopředsedou Nejvyššího soudu, ale nesmí tam soudit

Jaroslav Bureš zůstává u Nejvyššího soudu, ale nesmí tam soudit. Taková je podstata verdiktu Ústavního soudu, který český tisk označuje jako druhou prohru prezidenta Václava Klause s předsedkyní Nejvyššího soudu Ivou Brožovou. O co v kauze jde? Více Zdeňka Kuchyňová.

Jaroslav Bureš přišel na Nejvyšší soud v únoru letošního roku v poměrně složité situaci. Předsedkyně Iva Brožová byla odvolaná a jediný místopředseda Pavel Kučera s Burešovým příchodem souhlasil. Prezident však spor s Brožovou o její odvolání prohrál a ta se na pozici předsedkyně vrátila. Tvrdila, že ji ministerstvo při Burešově příchodu obešlo a podala kompetenční žalobu.

A výsledek? Bureš sice zůstává místopředsedou Nejvyššího soudu, ale nesmí tam soudit. Brožová mu navíc vyčítá jeho předchozí působení v politice, které ho pro funkci soudce Nejvyššího soudu podle ní diskvalifikuje. Jaroslav Bureš byl svého času ministrem spravedlnosti i kandidátem na prezidenta. Rozhodnutím Ústavního soudu se tak dostal do podivné pozice. Podle ombudsmana Otakara Motejla mu tak zbyla vlastně jen práce úředníka.

"Není-li Bureš soudcem Nejvyššího soudu, tak by mohl těžko soudit a potom by se mohl maximálně věnovat na úrovni špičkově placeného úředníka ekonomicko-správním záležitostem týkající se budovy a vybavení Nejvyššího soudu."

Podle předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové se Bureš může věnovat typicky správní činnosti, například legislativním návrhům nebo sjednocování soudních rozhodnutí. Jaroslav Bureš je rozhodnutím rozhořčen.

"Místopředsedou jsem jmenován, ale nebýt tohoto jmenování, tak jsem se dnes ocitl v důsledku nálezu Ústavního soudu na ulici, aniž bych se mohl důsledkům rozhodnutí bránit."

Iva Brožová, foto: ČTK

Plénum Ústavního soudu nebylo při rozhodování jednotné. Například předseda Pavel Rychetský se domnívá, že soud vůbec neměl zasáhnout, protože se nejednalo o kompetenční spor. Jeho odlišné stanovisko bude součástí rozhodnutí. Jiný názor mělo i několik dalších soudců. Bureš několikrát vyjádřil obavy o nezávislost Ústavního soudu. O většině jeho soudců, "s výjimkou několika nových", hovořil jako o přátelích, známých či bývalých kolezích Brožové. Chtěl se stát účastníkem řízení a prosadit veřejné ústní jednání o žalobě. Ústavní soud mu však požadované postavení nepřiznal.

To však není konec kauzy. Ústavní soud bude rozhodovat ještě o jmenování Jaroslava Bureše místopředsedou Nejvyššího soudu. Také toto jmenování napadla Brožová v jiné žalobě. Jaký má na situaci názor Jaroslav Fenyk z právnické fakulty v Brně?

"Zákon stanoví, že předsedou, místopředsedou a funkcionářem Nejvyššího soudu může být pouze soudce a soudce přidělený k Nejvyššímu soudu. Dost dobře si neumím představit, že by bylo možné oddělit pozici předsedy či místopředsedy Nejvyššího soudu a soudce Nejvyššího soudu. To podle mého soudu prostě možné není. Tyto dvě funkce od sebe oddělovat nelze."

Ale stalo se a rozhodnutí Ústavního soudu je de facto oddělilo. Spekuluje se, že právě o Burešovi uvažoval prezident Václav Klaus jako o nástupci Brožové. Český tisk k případu poznamenává, že Bureš svůj pokus o zdolání vrcholu Nejvyššího soudu degradoval sám, když ústavní soudce nařkl z podjatosti.