Byli stejně významní jako naši letci v Anglii
Knihovnička Radia Praha, kterou si za okamžik můžete poslechnout, nás týden co týden prostřednictvím publikované literatury zavádí do nejrůznějších dob a odlehlých tématických oblastí. V Brně právě vyšla ojedinělá publikace mapující zcela neprobádanou oblast české kultury za války v exilu. Vilém Faltýnek hovořil s autorem knihy.
Dnes bereme do ruky mohutný svazek, na jehož šedé obálce rozeznáváme lidskou postavu z jakési staré fotografie. Titul: Múzy v exilu. Autor: Bořivoj Srba. Brněnský teatrolog spojovaný dosud s tématem poetického divadla Emila Františka Buriana.
"Já se pokouším zpracovávat dějiny divadla první republiky a také období okupace. A v podstatě od roku 1963 jsem systematicky zpracovával období okupace a druhé světové války. A tam jsem narazil na téma, které mě svrchovaně zaujalo, a to byly kulturní aktivity českých politických vězňů, totálních nasazenců a také exulantů. Tam se prodlužovala linie toho prvorepublikového československého divadelnictví." Profesor Srba z Masarykovy univerzity, která jeho knihu vydala, k velkému překvapení vysvětluje, že kniha měla původně vyjít už v 60. letech: "Výsledky bohužel nemohly být v určitých dobách prezentovány veřejně. Tato kniha byla do tisku připravenea v roce 1968. Pak dvacet let ležela, až do těch let devadesátých, kdy jsem se ji pokusil dokončit," vzpomíná Bořivoj Srba.
Po politickém převratu začal Srba vyjíždět do zahraničních archivů, seznamoval se s literaturou, která byla o exilu za dvě desetiletí napsána. Rozšířil tématický záběr od divadla ke kulturním projevům obecně. Tuto velkou publikaci zaměřil výhradně na exil londýnský. "Ty klíčové vývojové momenty se nejmarkantněji projevily právě v Londýně, v blízkosti toho londýnského politického centra odboje. Zároveň se tam formovaly i opoziční protibenešovské síly, takže tam se rozhodovalo o osudu našeho národa a budoucího státu. A na to pochopitelně navazovaly i projevy v oblasti kulturní politiky."
V knize Múzy v exilu se dočteme např. o organizaci Mladé Československo, o časopisu Čechoslovák, o vysílání BBC pro okupovanou republiku. Kulturní projevy československé emigrace, často i německých obyvatel z pohraničí, byly v Londýně široké. Našlo něco z toho svůj odraz nebo pokračování v poválečné české kultuře?
"Ano. Já se domnívám, narozdíl od některých jiných badatelů, že nešlo o slepé rameno vývoje. Jestliže se tato vývojový linie v roce 1938/39 oddělila od hlavního řečiště, že do něj po osvobození zase vplynula a přinesla s sebou leccos z toho, čím ve světě procházela. Takže ten demokratický vývoj československé kultury se uchovával právě v exilu. A když se ptáte, proč člověk, který se věnoval studiu díla E. F. Buriana a avantgardy, tak v exilu se ocitla řada přímých Burianových žáků: Karel Brušák, Jiří Mucha, Pavel Tigrid a další. A oni v těch těžkých exilových podmínkách rozvíjeli tu nejčistší burianovskou tradici, opakovali řadu jeho inscenací v jeho programových koncepcích, takže zatímco v 
Je to obdivuhodná historie, obdivuhodné jejich energické nasazení v oblasti, která byla stejně významná, jako byly činy našich letců při obraně Anglie. Je to zcela neznámá kapitola českých kulturních dějin a já jsem se ji pokusil jako historik, už ne jako teatrolog, v této fresce - kniha má 880 tiskových stran - pojmout."
