Cigarety, čokoláda nebo pletená šála…

Vánoce v exilu, 1940

Takové dárky dostávali vojáci československé zahraniční armády v letech 2. světové války. Na Vánoce jim je posílali hlavně naši krajané v zahraničí. V archivech ve Spojených státech se dodnes dochovaly dopisy, kde za tuto válečnou pomoc děkují vojenští velitelé i prezident Edvard Beneš.

Vánoce v exilu, 1940

V archivu Českého rozhlasu je však i unikátní nahrávka z roku 1940, ve které se s prosbou o tyto vánoční dárky pro československé vojáky obrací na krajany exilový ministr obrany generál Sergěj Ingr:

Sergěj Ingr, foto: S. J. Beadell, Public Domain
„Drazí krajané! Nastávají nám druhé Vánoce, které většina československého národa prožívá pod nejtěžším a nejhrubším útiskem, jaký kdy poznaly dějiny lidstva. Tisíce našich dobrých lidí úpí v žalářích či mučírnách gestapa. Desítky tisíc československých rodin, jejichž živitelé byli vyvezeni na nucené práce do Německa, najdou pod vánočním stromkem jen slzy a bídu. A celý národ místo míru bojuje za svá základní a přirozená práva. Zde v Anglii se shromáždili věrní synové našeho národa, aby ve vojenských jednotkách dokazovali vůli národa žít svobodným životem a aby pomáhali svým způsobem bořit obludnou stavbu hitlerovského vězení národů. Ani oni nebudou slavit svátky míru. Nemohou být šťastní, dokud jejich rodiny nejsou svobodné. Za jejich svobodu jsou odhodláni obětovat vše. A v tomto boji našli posilu u vás, kteří s takovým zájmem sledujete události v Evropě a kteří jste s takovou úzkostí sledovali práce na záchranu čs. vojska po neblahých událostech ve Francii. Vaše účast a péče o potřeby čs. vojska a Vaše dárky, jimiž o Vánocích pamatujete na každého vojáka, je posilují v odhodlání vytrvat. Nahrazujete nám všem vzdálené rodiny, se kterými nemáme spojení. Děkuji vám, drazí krajané, jménem všech našich vojáků a žádám vás jejich jménem, jakož i jménem všech těch neznámých vojáků bojujících doma, abyste neustávali nám pomáhat, pokud nové Vánoce nebudou skutečnými svátky míru a pokoje všech lidí dobré vůle.“

Jak vánoční dárky pro naše vojáky konkrétně vypadaly, jsem se zeptala historika Františka Hanzlíka z Univerzity obrany v Brně. V minulých letech měl několikrát možnost navštívit krajanské archivy ve Spojených státech, kde je tato vánoční pomoc detailně popsána:

František Hanzlík, foto: ČT24
„Toto nebyl počátek pomoci, protože masívní pomoc našim vojákům šla už na Vánoce /1939/ do Francie. V archivech ve Spojených státech jsme nalezli mnoho výzev Českého národního sdružení, Sokola i dalších organizací, aby našim vojákům, kteří jsou ve Francii, byly zasílány nejen finanční prostředky, ale také předměty běžné denní potřeby, jako byly holicí potřeby, šití, tabák, cigarety atd. Tato akce z roku 1939 se velmi ujala a stala se velkou tradicí, protože po celou dobu války až do roku 1945 každoročně ze Spojených států byly našim vojákům na Západě zasílány různé dárky. Některé ale byly odesílány i do Sovětského svazu, kde vznikala naše jednotka.“

Já myslím, že tuto část pomoci měly spíš než krajané na starosti krajanky. Ty si asi uměly spíš představit, co do takového válečného balíčku na Vánoce zabalit. Nemáme nějaké konkrétní informace, co v nich třeba bylo?

„Byly tam, jak už jsem řekl, hygienické potřeby, ale samozřejmě taky čokoláda, různé pochutiny, ovoce, běžné věci, které byly na Vánoce k dispozici v každé rodině. A samozřejmě stejně jako za první světové války i za té druhé sehrávaly velice významnou úlohu ženské organizace, protože se přímo podílely na distribuci balíčků. Vojákům byly také zasílány košile, ponožky nebo svetry. To byly většinou pletené věci, takže ženy se podílely i na výrobě dárků, které byly vojákům zasílány.“

Narazil jste v krajanských archivech na nějaká poděkování od vojáků za tyto dárky? Byla tam nějaká reakce?

Edvard Beneš, foto: archiv ČRo
„Zpětná reakce tam samozřejmě byla. Byly to například veřejné projevy, je tam ale i spousta dopisů. Našli jsme například poděkování konzula z Polska, protože naši krajané už v létě roku 1939 poskytovali finanční pomoc naší skupině, která byla v Polsku. Našli jsme i spoustu děkovných listů, podepsaných prezidentem Benešem, a to i z doby, kdy prezidentem ještě nebyl. Děkoval americkým krajanům za pomoc, která byla vojákům poskytována.“

Dá se vůbec sumarizovat, jak velká byla tato osobní pomoc vojákům?

„Já myslím, že ta pomoc byla poměrně velká, protože podle toho, co jsme tam v archivech viděli, zřejmě každý z vojáků nebo důstojníků nějaký dárek na Vánoce od našich krajanů dostal.“

To byla asi jediná možnost, jak je na Vánoce obdarovat, protože od svých rodin v protektorátě žádný dárek zcela jistě dostat nemohli…

„Od svých rodin skutečně žádný dárek dostat nemohli. Ty dárky ale nebyly jen v tom smyslu, jak jsem o nich hovořil. Velmi žádané byly například knihy, krajanské časopisy a pak také zprávy tiskové služby Československé národní rady v Americe, které sdělovaly informace o situaci v protektorátě. Tímto způsobem se k našim vojákům téměř okamžitě dostaly informace například o 17. listopadu 1939, kdy už se formovala armáda ve Francii. Pak to byl zejména atentát na Heydricha nebo likvidace Lidic v červnu roku 1942.“

Generál Ingr: legionář, armádní velitel i bojovník proti komunistickému režimu

Generál Ingr, foto: archiv ČT
A kdo byl vlastně generál Ingr, který se s výzvou o pomoc pro vojáky na krajany obrátil? Pocházel z Kyjovska, kde se jeho švédští předkové usadili už v 17. století. Za první světové války se zúčastnil bojů na ruské frontě, kde padl do ruského zajetí. Jako legionář pak bojoval v Bulharsku, Francii i v Itálii. Po vzniku Československa v roce 1918 se podílel na bojích o Těšínsko v česko-polském pohraničí. Rychle postupoval na vojenském žebříčku hodností, v roce 1938 z něj už byl divizní generál. Po okupaci Československa v roce 1939 odešel na výzvu prezidenta Beneše do exilu. Pokračuje profesor Hanzlík:

„Generál Ingr působil po vzniku exilové vlády jako ministr národní obrany, a to až do září 1944. Je známo, že náš odboj byl rozdělen na část západní v čele s prezidentem Benešem a část východní v čele s Gottwaldem. A ta východní komunistická skupina byla velmi negativně naladěna proti generálu Ingrovi. Prezident Beneš, aby hrany tohoto sporu trochu obrousil, souhlasil s tím, že generál Ingr z funkce ministra odstoupil. Funkcí nového ministra národní obrany byl pověřen Jan Masaryk, který zároveň vykonával funkci ministra zahraničí. Generál Ingr ale zůstal hlavním velitelem, tím měl pravomoc nad jednotkami v zahraničí včetně Sovětského svazu. Díky tomu však spory mezi Ingrem a generálem Ludvíkem Svobodou gradovaly a výsledek byl ten, že když vznikla nová vláda v Košicích, byl generál Ingr poslán na dovolenou. Obranné zpravodajství dokonce vůči němu vykonstruovalo obvinění, bylo na něj podáno trestní oznámení. Soud všechna obvinění odmítl, ale obranné zpravodajství v čele s Bedřichem Rejcinem chystalo další kroky. Nakonec se Ingr stal velvyslancem v Holandsku a v únoru roku 1948 z této funkce odstoupil. Zůstal v zahraničí a podílel se až do své smrti na odboji proti komunistickému režimu.“