"Bylo tady mnoho dobrých lidí - protože byli všude"

Šéfka francouzské sekce Radia Praha Alena Gebertová nastoupila v roce 1969 do okupací poničeného rozhlasu a jen pár měsíců ji dělilo od začátku normalizace. Podle ní ani ve slavnostních okamžicích nelze líčit tu dobu bez přiznání, co bylo opravdovým hlavním cílem vysílání.

"Já si myslím, že to byla hlásná trouba komunizmu. Tenkrát se vysílalo do mnoha zemí, vysílalo se do Afriky kupříkladu, vysílalo se do Itálie, vysílalo se do arabských zemí, a že by ta propaganda byla mírná, to bych si určitě netroufala tvrdit, naopak. Ale samozřejmě že se vysílaly pořady kulturního rázu, vztahové věci a vím, že se daly udělat hezké věci, já si vzpomínám, třeba že jsem dělala rozhovor s Gilbertem Bécaudem, na Pražské jaro se chodilo, ale že by hlavní účel toho vysílání tenkrát byl jiný, než ideologický, tak tomu - si myslím - není. To bylo samozřejmě lakování té skutečnosti na růžovo, to byl propagandistický nástroj. Nic jiného to tenkrát nebylo."

Určitě najdete na té práci něco hezkého - i z těch dob...

"To víte, že bylo něco hezkého, měl jste tady kamarády, bylo tady určitě mnoho dobrých lidí, v tom zahraničním vysílání, protože byli všude. Tady vlastně i to procento členů komunistické strany bylo menší, než by se kupříkladu očekávalo. Říkám, byli tady někteří lidé. Chcete-li, tak toto bylo dobré. Určitě jsem se mohla zdokonalovat v jazyce, to určitě, a rádio je prostě hezké médium. To se člověku líbí vlastně vždycky."

A po revoluci? Čím je pro vás ta doba jiná?

"Konečně člověk může dělat novinařinu tak, jak si ji představoval. Je to samozřejmě ta novinařina rámci takových těch možností, které existují v tomto typu vysílání. Je to práce, kterou mám hrozně ráda. Ta práce je živá, ta odezva je úplně jiná, píše nám úplně jiné posluchačstvo, pracujeme s internetem... líbí se mi to."