Být či nebít? Oč tu běží?
V naší pravidelné rubrice Čeština, jak ji neznáte, se naše spolupracovnice z Belgie Michaela Swinkels - Nováková tentokrát zabývá nejčastějším českým slovesem být:
Takže: Má být „Befeleme" třeba něco jako radostné, či přímo zbožné zvolání „Aleluja" ? Nebo „Befehlem Ne!" (rozkaz z němčiny)? Ale obsah je minoritní, důležité je, že žáčkové se naučí rytmicky bezbolestně obojetné souhlásky. Sloveso „býti" je sloveso pomocné, to znamená, že se vyskytuje ve spojení s významovým slovesem (budu chodit za školu, pokud mě budou spolužáci šikanovat).
Je i slovesem sponovým, čili v přísudku musí být doplněno (je to známý alkoholik, je to domýšlivá ženská). Ale také slovesem významovým: Je klimatické oteplování?
Foneticky není rozdíl mezi slovesy „bíti" a „býti" (psaného s ypsilonem), pravopisně se liší samohláskou, ale významově ještě výrazněji. Čili tato kombinace „bít či nebýt" (někomu natlouci v sebeobraně nebo dokonce v boji o život, nebo naopak filozofické „být, či(li) nebít", tedy existovat bez násilí na svém bližním. Dodejme, že záleží na okolnostech a v dějinách by se našlo dost příkladů k oběma kombinacím!
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.