Čečenské děti z běženeckého tábora tančí v České republice

Taneční skupina Maršo, Obr. www.watchdog.cz

Organizace Člověk v tísni kromě přímé pomoci, kterou poskytuje tam, kde je to zapotřebí, plní také funkci osvětovou. Upozorňuje Čechy na humanitární katastrofy v zahraničí. Svůj podíl má Člověk v tísni také na tom, že v počátkem týdne mohla do naší republiky přiletět taneční skupina Maršo.

Soubor Maršo tvoří čečenské děti z uprchlického tábora v Ingušsku. V rámci terapie se tancem zbavují válečných traumat. Na turné, nazvaném Před válkou jsem měl hračky, představí taneční umění své země. U mikrofonu mám Rustana Žamaldajeva. Ptám se na dojmy z první zahraniční cesty:

"Cesta byla dobrá, vlastně úplně normální. Někteří poprvé letěli letadlem. Bylo to zajímavé."

A řekni mi, vy kromě toho, že tancujete, vy taky zpíváte?

"Ne, tancujeme. Děláme národní tance, hlavně tanec vajnach."

A jak dlouho už soubor existuje?

"V dubnu to budou už tři roky."

A baví vás ta práce?

"Ano, moc. Mně vždycky bavilo tancovat, tak když jsem se dozvěděl, že je v táboře taneční soubor, tak jsem tam hned šel."

Tanec je v Čečensku jednou z nejsilnějších tradic. Pro místní obyvatele a zejména děti je nejen uměním a zdrojem energie, ale zároveň způsobem, jak se vyrovnávat s válečnými traumaty.

Vedoucího souboru Maršo, učitele Váchy Temirchanova jsem se zeptal, jak přišel na nápad s dětmi tančit.

"Ten soubor vznikl v běženeckém stanovém táboře, kde někdo navrhnul, abych se jako specialista věnoval dětem. Aby v rámci rehabilitace po těch válečných událostech mohli hrát, hrát šachy, různé hry. Jenomže já jako specialista hlavně na tanec si myslím, že lepší než různé šachy může být tanec, národní tanec. Navíc se v Čečně začala po první válce s Rusy trochu ztrácet naše kultura, nebyly podmínky, domy, nástroje byly zničeny. No a tak mi v táboře postavili místnost a už tři roky pracujeme. Vystupovali jsme i v Moskvě, jezdíme do jiných táborů. Dětí je v mém souboru asi sedmdesát."

logo společnosti Člověk v tísni při České televizi
V úvodu českého pobytu se s čečenskými dětmi setkal biskup Václav Malý, který v loňském roce Čečensko osobně navštívil a na vlastní oči viděl podmínky, v jakých lidé v táborech žijí. Podle něj jde jednoznačně ze strany Ruska o genocidu zahalenou hesly o boji proti terorismu. "Zdá se mi,"řekl Malý, "že tlak ze strany mezinárodního společenství je naprosto nedostatečný a že dokonce Čečensko je z důvodu jakýchsi globálních plánů a globálních strategií zapomenuto. Že je obětováno. Pozornost je dneska soustředěna na Blízký Východ. Ale dokud bude jedno místo na zemi, které bude přehlíženo pro takzvané důležitější věci, tak je to špatné. Dokud se bude na jediném místě, byť sebeméně významném bojovat, nemůžeme říct, že jsme dosáhli spravedlnosti. A to Čečensko je takovým zapomenutým územím.

A proto jsem velmi vděčný, že se tady v České republice našli lidé, kteří to vnímají. A vůbec si myslím, že my v České republice jsme na tom co se týče informovanosti mnohem lépe, než naši kolegové a souputníci na západ od našich hranic. Díky Petře Procházkové, Jaromíru Štětinovi a dalším přece situace v Čečensku tady vešla do širšího povědomí veřejnosti. A to myslím je kladné."