Čekají jiná úskalí
Proces rozšiřování Evropské unie může po irském referendu pokračovat podle dojednaného scénáře. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, čeští politici určitě vědí, že euforie není na místě.
Pro Česko a další kandidátské země by to samozřejmě znamenalo odklad vstupu do unie. Ten by se pak mohl pohybovat v řádu měsíců i let. Ani teď ale nemají ještě kandidátské země vyhráno. Ostatně po zveřejnění hodnotících zpráv Evropské komise začátkem října, které Brusel spojil se vzkazem, že bude přijato deset zemí, většinou dobře informovaný deník Financial Times napsal, že rozšíření unie vůbec není hotovou věcí. Faktem je, že Česko i ostatní kandidáty teprve čeká nejnáročnější část vstupních jednání.
Vstup do unie ale může narazit na další úskalí: například ve formě blokády technických vyjednávání. Svůj odpor k rozšíření Evropské unie tedy nemusí jednotlivé vlády vyjadřovat otevřeně, stačí používat právě podobné poťouchlosti či spíše zákeřnosti. Něco na tento způsob předvedlo minulý týden Nizozemsko, když na poslední chvíli zabránilo Praze uzavřít vyjednávací kapitolu o hospodářské soutěži. Prý to způsobila politická situace v zemi tulipánů. Jenže ze zemí unie je v poslední době stále častěji slyšet hlasy, že Brusel se rozhodl k riskantnímu kroku rozšířit společenství rovnou o deset států, a to ve chvíli kdy unie sama přesně neví, co vlastně chce, respektive, jaká má být její budoucí podoba, zda půjde o pevně řízenou federaci nebo o Evropu národních států.
Proces přijímání nových členů je komplikace navíc a vnáší do společenství nové disharmonické tóny. Někteří pozorovatelé proto připomínají, že jestliže v minulosti se různé kroky postupně skládaly v politický tlak směřující k přijetí nových členů, nyní se může opačně kumulovat protitlak. A ten by mohl rozšíření unie přinejmenším na čas odložit. Mimochodem, kandidátským zemím přece nestačí jen ukončit vstupní rozhovory s Bruselem. Jejich přijetí musí schválit parlamenty všech členských zemí unie.
