Čekání na kampaň

Poté, co Česká republika uzavřela v Kodani přístupové rozhovory o členství v Evropské unii, se odpovědnost za vstup přesouvá na české občany. Ti by se k němu měli za půl roku vyslovit v referendu. Jak uvádí Zdeněk Vališ, vláda má do té doby co dohánět a co vysvětlovat.

Čekání na kampaň

Někteří intelektuálové bijí na poplach a zoufale si stěžují, že clona vytvořená z bankovek eura nám zatemnila mozek a neumožňuje vidět věci, které bychom vidět měli. Politolog Jiří Pehe mluví přímo štítivě o vyčureném čecháčkovství. Jenže, ať se to někomu líbí nebo ne, až přijde čas referenda a rozhodování o vstupu Česka do Unie, budou vzduchem létat právě peníze. Jedni se jimi budou ohánět proto aby získali pro vstup váhající či nedůvěřivou veřejnost. Druzí proto, aby ji naopak od vstupu odradili. Co je doma, to se počítá. Této klasické argumentaci rozumí každý. Nějaké abstraktní hodnoty a filozofické úvahy o evropanství mohou být běžnému Čechovi ukradené.

Fotografování na závěr summitu v Kodani, Foto: ČTK

O to víc ho rozčílí šokující zjištění, že ho Evropa vlastně vzala na hůl a dělá z něj blbce. Česko obdrží z evropských zdrojů při přepočtu na hlavu vůbec nejméně ze všech kandidátských zemí. Dokonce takové Slovinsko dostane o třicet procent víc, ačkoli je bohatší, měřeno hrubým domácím produktem na hlavu. Běžný občan může získat dojem, že z něj někdo dělá blbce ještě v jiném ohledu. Na jedné straně nechce Brusel poskytovat Česku více dotací, protože Česko je prý příliš bohatá země. Na straně druhé nechce Brusel připustit volný pohyb pracovních sil z Česka hned po vstupu do Unie, protože Česko je příliš chudá země a její občané by moc konkurovali na trhu práce. Oboje se tvrdí zároveň v různých kapitolách jednání podle toho, jak se to Bruselu hodí.

Vysvětlení vládních politiků, že věci jsou složitější, běžný občan nerozumí nebo mu nevěří. Občan si prostě myslí, že se na něj zase šije nějaká habaďura. Vládu, která si vepsala do štítu proevropská, tedy čeká pěkná fuška, aby předešla případnému fiasku a tím i mezinárodní ostudě. V příštích šesti měsících bude muset občanům přesvědčivě vysvětlit, že když se hledí jen na krátkodobé, hotové peníze, mizí ze zorného pole jiné tisíckrát důležitější a především trvalejší přínosy členství v Unii. To samozřejmě neznamená, že by stranou nastávající kampaně měly zůstat jiné otázky.

Například co bude znamenat ztráta části české státní suverenity nebo, zda Češi nestrkají hlavu do jiného chomoutu, než ve kterém už byli. Vláda by si ale měla uvědomit jedno úskalí své vysvětlovací kampaně. Zatímco vstup do NATO vyvolal před lety v Česku alespoň nějakou debatu, u evropské integrace až dosud zcela převládalo huráevropanství, občas až servilních rozměrů. Vstup do Evropské unie, tedy do konkrétního politicko-ekonomického uskupení s řadou kladou i záporů, byl prostě ztotožněn s "návratem do Evropy". Kdo měl nějaké výhrady, dostal hned nálepku extremisty a škůdce národa. Tento nenávistně ostrakizující přístup ale nakonec vedl k tomu, že část veřejnosti přestala proevropské propagandě věřit. V první řadě bude tedy nutné překonat nedůvěru lidí, že tentokrát jim nikdo nechce nasazovat jen růžové brýle mámení.