Čekání na náměty

r_2100x1400_radio_praha.png

Nový volební zákon tedy s největší pravděpodobností skončí u Ústavního soudu. Nad dvěma důvody možné žaloby se zamýšlí Zdeněk Vališ.

Podle odpůrců zákona je jednak porušena ústavní zásada, že volby do sněmovny se řídí systémem poměrného zastoupení, jednak zákon omezuje svobodnou soutěž politických stran a je tedy nedemokratický. Pokud jde o první stížnost, nedávají jí odborníci žádnou naději na úspěch. Odůvodňují to tím, že i když sporný zákon obsahuje ustanovení, která umožňují výrazně přerozdělit hlasy získané ve volbách ve prospěch silných stran, přesto prý nelze popřít, že základem tohoto postupu je poměrný systém. Volí se sice v mnohem větším počtu volebních obvodů, než dosud, ale na každý z nich připadá téměř šest mandátů. Rovněž navržený způsob rozdělení mandátů vychází z principů běžně používaných ve světě v poměrném systému.

Zkrátka tato stížnost je prý vhodná pro disputace politologů, ale ne pro posuzování u Ústavního soudu. Složitější to ale může být s námitkou, že je omezena svobodná soutěž stran. Ústavní soud už před třemi roky řešil v tomto ohledu stížnost Demokratické unie. Ta napadla pětiprocentní klausuli nezbytnou pro vstup do sněmovny. Mimochodem, sama tato klausule je vlastně porušením čistě poměrného volebního systému. Soud stížnost zamítl. Zdůvodnil to tím, že je potřeba myslet nejen na to, aby složení sněmovny kopírovalo procenta odevzdaných hlasů, ale i na to, aby po volbách vznikla fungující sněmovna a vláda. Což by nešlo, kdyby byl parlament rozdroben na nějakých 15 až 20 stran. Proto je i ústavní ono "nezbytné minimální opatření". Teď se ale volební pravidla mění tak, že strana s 15 procenty hlasů může mít jednoho, pět nebo také žádného poslance. Otázkou tedy je, zda se ještě jedná o "nezbytné minimální opatření". Politolog Milan Znoj ovšem upozorňuje na jedno úskalí. Jestliže je nový zákon označován za nedemokratický, pak je třeba položit si otázku, zda má česká ústava nějaké kritérium toho, co je demokratické.

Znoj soudí, že právě v tomto ohledu by verdikt soudu mohl být v lecčems poučný, protože třeba v Listině práv a svobod se hovoří o tom, že stát se zakládá na demokratických hodnotách, ale nikde se nedozvíme, jaké to demokratické hodnoty jsou. Naproti tomu Miloš Matula z Ústavu státu a práva pohlíží na údajné omezení volné soutěže politických stran z úplně jiného úhlu. V rozhovoru pro Lidové noviny říká, že pokládáme-li za demokratický většinový systém, jak je uplatňován ve Spojených státech či ve Velké Británii a souhlasíme-li s tím, že ani tam nenarušuje volnou soutěž politických stran, pak tím spíše se nemůžeme domnívat, že je tomu v našem případě, kde jde o pouhou modifikaci poměrného systému směrem k většinovému. Odborník na ústavní právo se tedy staví k případné stížnosti na nový volební zákon hodně skepticky. O to zajímavější by mohla být debata a především zdůvodnění verdiktu Ústavního soudu. Ten už několikrát poskytl pozoruhodné náměty k úvahám.