Cena Paměti národa: Eva Roubíčková

Eva Roubíčková, foto: Post Bellum

Bylo jí dvacet let, když se ocitla v Terezíně. Jako mnoho mladých dívek, se i ona svěřovala se svými pocity deníčku. Když ho po letech našli její děti, žasly. Život jejich maminky - to byl bez nadsázky námět na román. Pojďte se spolu s námi ponořit do příběhu Evy Roubíčkové, která patří mezi nominované na cenu Paměť národa.

Eva Roubíčková,  foto: Post Bellum
Eva Roubíčková se narodila v roce 1921 jako Eva Mändelová v Žatci. Židovská rodina v převážně německém městě zažívala nepříjemné chvíle, a proto se rodiče rozhodli přestěhovat do Prahy. Zde Eva potkala svou lásku Richarda Roubíčka, kterému se podařilo uprchnout před nacisty do Anglie. Snažil se obstarat vízum i pro Evu, to se mu ale nepovedlo. Eva i s rodinou musela do Terezína.

Dejme slovo Mikuláši Kroupovi, z Post Bellum. „Příběh Evy Roubíčkové je rozhodně námět na překrásný film. Její snoubenec Richard prchl za druhé světové války k zahraniční armádě. Ona s celou svojí rodinou byla transportována do Terezína. Tady získávala zvenku potraviny, které rozdávala v táboře starým, nemocným a dětem. Všechno tato dívka přežila. A nakonec se se svým milým po válce setkala. Vzali se a žili spolu dlouhý život. Myslím, že kdo zná tento příběh, určitě si položí otázku, zda poznáme jako Eva a Richard, kde je naše místo. Zda poznáme, za co a jak máme bojovat?"

V Terezíně si Eva po celé 4 roky psala deník. O všem, co viděla a co zažila. Tak, jak dvacetiletá dívka dokáže vnímat svět. Po letech z něj sama čte.

„Mám zase jednou hroznou náladu. Vše vypadá tak beznadějně. Celý svět je špatný a já jsem špatná. Terezín mě udělal špatnou. Dovedu se ještě jednou zařadit do normálních poměrů? Zde se člověk prostě nemůže jinak prosadit. Mnozí to mají snazší než já. Já si vždycky musím vše těžce vybojovat."

A Eva bojovala. Důležitou roli v jejím životě během internace v Terezíně hrál český železničář Karel Košvanec, který nezištně i přes nesmírná rizika zásoboval Evu a další vězně potravinami a různými věcmi. Při jejich přenášení do tábora byla Eva chycena, mučena, vězněna. Systematický nacistický teror přežila z rodiny jako jediná. Když po letech utrpení potkala svého snoubence, vojáka západní armády, obrátil se k ní konečně osud tou přívětivější stranou. Vzali se a měli spolu dvě děti. Chce se říct, že to všechno vlastně skončilo šťastně. Ale život Evy Roubíčkové není filmová selanka, nýbrž docela drsná realita.

„Já jsem se změnila tím, že jsem si řekla, že už nikdy nebude záležet na věcech. Věci pro mě už ztratily cenu. To, co bylo důležité, byly lidské životy."

Také Eva Roubíčková je navržená na cenu Paměť národa. Podívejte se na stránky cenypametinaroda.cz.