Češi v Jordánsku

0:00
/
0:00

Země o čtvrtinu rozlehlejší než Česká republika - žije v ní ale jen kolem pěti a půl milionu obyvatel. A mezi nimi zhruba čtyři desítky Čechů. Lépe řečeno Češek, které se sem v minulých desetiletích provdaly. Takové je dnešní Jordánsko. Více už Milena Štráfeldová v dnešní krajanské rubrice.

Pouště, velbloudi a skalní město Petra - taková představa se nám nejspíš vybaví, řekne-li se Jordánsko. A možná i určité nebezpečí pro turisty, protože Jordánské království leží přímo uprostřed rizikové oblasti. Obklopují ho Izrael, Západní břeh, Libanon, Sýrie nebo Irák. Stabilní země tak do značné míry doplácí na nestabilitu celého regionu. Mnohé ji ale spojuje i s dalším sousedem: Saúdskou Arábií. 92 procent obyvatelstva se hlásí k islámu. Žije tu ale i celkem početná křesťanská komunita. Čechů je mezi nimi skutečně jen hrstka:

"V Jordánsku v současné době žije čtyřicet až padesát krajanek české a slovenské národnosti. Ty počítáme rovněž. Zbytek jsou pouze pracovníci zastupitelského úřadu. Podle našich znalostí tu momentálně nejsou žádní čeští experti. Musím ale ještě zdůraznit deset policejních instruktorů ve výcvikovém středisku pro irácké policisty,"

upřesnil údaje o Češích v Jordánsku tamní český velvyslanec Tomáš Laně. Češky se do Jordánska přivdaly, své budoucí manžele zpravidla poznaly během jejich vysokoškolských studií v bývalém Československu. Od počátku 60. let získávali totiž studenti z Jordánska stipendia na českých vysokých školách.

"Takže dnes už tady máme několikátou generaci. Češky, respektive Slovenky z doby Československa, které se sem provdaly v 60. letech, jsou dnes už samozřejmě babičkami."

Většina z nich žije v jordánském hlavním městě Ammánu a jeho okolí, několik jich je na severu nebo naopak jihu země. České vyslanectví se s nimi snaží udržovat pravidelné kontakty:

"Existuje neformální klub českých krajanů, který se v prostorách zastupitelského úřadu schází jedenkrát do měsíce."

uvádí velvyslanec Laně. Sňatek s Jordáncem znamenal pro Češky často velkou životní změnu:

"Češka, která se provdá za Jordánce, se zároveň stává členkou rodiny s velmi úzkými vztahy. To už samozřejmě vytváří první odlišnost od poměrů na Západě, respektive v bývalém Československu nebo České republice. Zároveň to přináší i povinnost formálního přestupu na islám. Jordánsko má však tu zvláštnost, že zde žije určitá skupina křesťanů a mnoho Češek se provdalo za studenty křesťanského vyznání. Nicméně většina těch manželů jsou vysokoškoláci, čili pro ty Češky nebylo zásadním problémem se adaptovat na jordánské poměry."

Jednou z Češek, která se do Jordánska provdala koncem 70. let, je paní Ilona Nubani. Se svým budoucím manželem se poznala v Brně, kde studoval na strojní fakultě. V její rodině se stále mluvilo česky. Potvrdil to i její syn Hani Nubani, který už ale osm let žije znovu v Česku:

"Se mnou se mluvilo a vlastně i babička posílala pořád nějaké české časopisy a knížky, takže já jsem četl. Mně se čeština líbila, měl jsem k ní vztah, ale třeba moji bratři už tolik ne."

Vaše rodina žije v Akkabě. Můžete přiblížit, kde to je, jaká je to oblast?

"Akkaba je na jihu Jordánska, je vlastně od zbytku Jordánska trošku odříznutá, devadesát procent obyvatel žije na severu země. Akkaba je jediný přístav Jordánska, u Rudého moře. Je to moc pěkné město, klidné a čisté."

Kolik tam žije lidí?

"Akkaba rychle roste, teď bych tipoval takových sedmdesát tisíc."

Žije tam víc Češek, které se tam provdaly?

"To se různě mění, momentálně tam žije moje maminka a ještě jedna Češka."

V některých rodinách, kam se Češky provdaly, nastaly problémy. Češky třeba přišly do Jordánska a měly o svém životě určitou představu. Ta se nesplnila, takže potom zase odcházely zpátky. Víte o takových případech a byly s tím nějaké problémy?

"Naše rodina je velice spokojená, ale vím z doslechu, že určité problémy byly. To je normální, když se někdo provdá do ciziny. Konkrétní případy neznám, ale určitě jsem o tom slyšel."

Na Západě se teď hodně o islámských zemích nebo o zemích s islámskou kulturou mluví jako o zemích netolerantních vůči ženám, uzavírajících se západním vlivům. Máte pocit, že tak je tomu i v Jordánsku?

"Já myslím, že v Jordánsku ne. Samozřejmě všude se najdou extrémy, ale nemyslím si, že by v Jordánsku byly ženy nějak omezované. Spíš naopak. Moje matka například pracuje, studuje. Je to individuální. Není tam pravidlo jako v jiných zemích, že by ženy například nesměly řídit. V Jordánsku nejsou nějaká omezení."

Je to i tím, že se Češky vdávaly především za vysokoškoláky? Víte ale o případech, že by se Češka provdala třeba do rodiny nějakých drobných řemeslníků, kde by opravdu narazila na problémy islámské kultury?

"Všechny ty Češky se vdaly za vysokoškoláky. Ten samozřejmě mohl být ze skromných poměrů, takže odjela a pak mohl být konflikt. Ten kluk, když studoval, tak poznal evropský styl života a nějak se přizpůsobil. Pak ale mohl nastat problém, že se změnil, začal se zase přizpůsobovat rodině a to mohlo v některých případech nastat."

Takové případy potvrdil i velvyslanec Tomáš Laně:

"V minulosti řešil zastupitelský úřad samozřejmě požadavek manželek vrátit se ke svým dětem, protože podle jordánských zákonů děti při rozvodu zůstávají u otce. Staly se případy, kdy se matka rozvedla, nebo manžel se s ní rozvedl, a ona musela odejít. Stávají se i případy, že se chtěla domoci svých dětí, a stal se i případ, kdy si dítě odvezla bez vědomí manžela."

Ambasáda se v takovém případě snaží českým občankám a jejich dětem, které mohou mít dvojí občanství, pomáhat. Řada z těchto dětí později studuje v Česku. To byl i případ Hani Nubaniho:

"Já jsem tady studoval pět roků a tři roky tu pracuji."

Co jste tu vystudoval?

"Po otci, strojní fakultu VUT v Brně."

A v tom oboru dnes pracujete?

"Ano. Já bydlím v Brně, ale pracuji v Břeclavi, Vyrábíme eskalátory a výtahy a já tam pracuji v obchodním oddělení. Mám na starosti arabské trhy a Anglii. Práce je to zajímavá a hlavně že pracuji v oboru."

Jak se Vám tu líbí?

"V létě je tu super, v zimě ale zima."

Jak se Vám líbí česká mentalita?

"Jako všude jinde jsou lidé dobří a špatní. Člověk vyhledává ty dobré."

Narazil jste tady v poslední době na nějaké problémy, na nedůvěru vůči lidem, kteří přicházejí z islámských zemí?

"Ano. V poslední době je vidět, že lidé mají nedůvěru a jsou ovlivnění médii. Je to cítit."

Narazil jste na tyto problémy i ve svém profesionálním životě? Zdráhaly se například české firmy jít do obchodního partnerství s islámskými zeměmi?

"Ne, nesetkal. Naše firma má dlouholetou spolupráci s arabskými trhy, takže je zná. V obchodě se to nijak neprojevuje."

A žije tady v Česku víc dětí ze smíšených manželství z Jordánska? Víte o někom, kdo se jako Vy na delší dobu vrátil zpátky do Česka?

"Určitě ano, pár jich poznám. Jsou to moji kamarádi, takže se občas i stýkáme."