Česká básnířka Hana Gerzanic - Honsová prožila většinu života v Austrálii

Hana Gerzanic - Honsová

Básnické sbírky v češtině i v angličtině i prestižní literární ceny ve Spojených státech má na svém literárním kontě básnířka Hana Gerzanic - Honsová. Rodačka z Plzně prožila většinu života v Austrálii, po sametové revoluci se ale vrátila zpět do Česka. Letos patřila mezi pětici žen, které získaly cenu Významná česká žena ve světě.

Hana Gerzanic - Honsová
- známá a často publikovaná báseň Hany Gerzanic, kterou přednesla Vladimíra Bezdíčková, naznačuje i jedno z hlavních témat, jakým se básnířka ve své tvorbě věnuje. Ve svých verších se snaží zachytit existenciální zkušenost exulantů, to trvalé napětí mezi vztahem k původní vlasti i každodenním životem v nové zemi. Autorka sama odešla do exilu v pouhých dvaceti letech, v roce 1948. V té době už znala dobře jazyky, vzpomíná dokonce, že v roce 1945 jako studentka tlumočila v Plzni vojákům Pattonovy armády. Díky tomu mohla v utečeneckém táboře v Německu vyučovat angličtinu:

"Já jsem například byla v Ludwigsburgu. Pan Kratochvil napsal knížku Za ostnatými dráty, tam se to můžete dočíst. Já jsem byla jedna z prvních, které byly v Ludwigsburgu na koleji, kde mohli dostávat vzdělání ti, kteří třeba neměli maturitu, když odešli z rodiště. Já jsem tam vyučovala angličtinu. Já totiž měla dar na jazyky. Já jsem ve svých šestnácti letech ovládala čtyři jazyky. Tatínek byl profesor, takže v tom oboru něco znám. Jinak neznám zase nic z jiného oboru."

Do Austrálie se vydala v roce 1951 a spolu s manželem se usadili v Sydney. Zde Hana Gerzanic vystudovala a přes dvacet let pracovala jako učitelka. Kromě jazyků se ale zabývala i teologií, náboženská témata se také silně promítla do její poezie. Řadu básní věnovala českým světcům, kněžím, kteří působili v české exilové komunitě v Austrálii nebo obecnějších otázkám víry a svědomí. Své verše publikovala v krajanském tisku i v několika básnických sbírkách. Česky jí vyšly drobné svazky, například Ve stínu eukalyptů, Nová epocha nebo Kam cesty vedou, anglicky dosud vyšla jediná sbírka. Za svou tvorbu však autorka získala řadu australských i amerických vyznamenání. Mezinárodní společnost básníků v USA ji například několikrát ocenila za mimořádný přínos pro básnictví, je i členkou Síně slávy mezinárodního básnictví ve Filadelfii.

Současně se v letech svého exilu angažovala v krajanských spolcích, ať už to byl Czechoslovak Country Club nebo Sokol Sydney, aktivně přispívala i do krajanského tisku. Podporovala také českou kulturu v Austrálii:

Cenu Významná žena Haně Gerzanic předal Arnošt Lustig
"Ještě než jsem se mohla vrátit, jsem spolupracovala s českým rozhlasem /tj. české krajanské vysílání v Austrálii, pozn. red./, byla jsem sekretářkou Čs. klubu. Když se to pak všechno obrátilo, jezdila jsem sem a s ministerstvem zahraničí jsme se vždycky dohodli, co chtějí. Tak jsem třeba do Austrálie dostala Evu Pilarovou nebo Zelenáče, a zase tady jsem dělala první výstavu australských umělců, v Praze na Staroměstské radnici. Takže jsem zase sháněla umělce tam. Takže mi říkají ambasador mezi Austrálií a Českou republikou."

Po Listopadu 89, po čtyřech desítkách let, se Hana Gerzanic - Honsová mohla vrátit do České republiky. Znovu se usadila v Plzni a velkoryse tu podporuje místní kulturu:

"Zde jsem v různých organizacích, například v české Obci spisovatelské. Já už jsem nyní nastálo tady, takže už jsem vystoupila z australských spisovatelů, to už nemá smysl. A zde jsem mecenáškou různých věcí. Mnoha tisíci euro jsem podpořila plzeňskou galerii a budu ozvučovat druhý nejstarší zvon v Plzni, na kostele. To je na památku mých rodičů a prarodičů, já jsem jediná dcera. Z vděku, že jsem se mohla vrátit."

Za svou literární činnost i za své další působení ve prospěch České republiky ve světě získala Hana Gerzanic - Honsová prestižní ocenění Významná česká žena ve světě. Cenu jí v Senátu udělil jeho předseda Přemysl Sobotka. Zde také potvrdila své životní krédo:

"Dokud tu na světě jsem, tak jsem činná. A víte, že nic, si nepřeju od Pánaboha - já jsem věřící - než to, aby mne tu ještě několik let nechal. A jenom proto, abych mohla ještě něco udělat."