Česká Mimosa se drží
Samostatných českých či československých družic už bylo ve vesmíru několik. Snad největší pozornost ale vyvolal satelit Mimosa, který byl vypuštěn před půl rokem. Jak si Mimosa vede, a proč vlastně Česko dobývá kosmos, to zjišťoval Zdeněk Vališ.
Družice Mimosa, vyprojektovaná v Astronomickém ústavu Akademie věd, má na palubě český akcelerometr, jehož úkolem je zkoumat mimogravitační vlivy, které ovlivňují dráhy satelitů. Jenže v uplynulých dnech nastaly potíže. Téměř všechny lidské výtvory, které obíhají ve větších výškách kolem Země, byly nějakým způsobem zasaženy a poznamenány částicemi a zářením z mohutné a dosud nevídané bouře na Slunci. Úder dostala i družice Mimosa. Radiu Praha to potvrdil Ladislav Sehnal z Astronomického ústavu, duchovní otec celého projektu.
"Nedopadla moc dobře. Zjistili jsme některé poruchy. Ze začátku to vypadalo velice špatně, pak se situace trošku uklidnila. Teď už družici pravidelně sledujeme a přijímáme data. Bylo to v podstatě tak, jako by téměř celá družice vypadla. Upravili jsme proto trochu software a zdá se, že se vše vrátí do normálu."
Zaznamenání všech vlivů působících na družici pohybující se atmosférou v blízkosti Země je velice atraktivní téma. Je důležité pro meteorologické, spojové i vojenské účely. Podle Ladislava Sehnala by první podstatnější výsledky získané z činnost Mimosy měly být známy v polovině příštího roku.
"Doufáme, že za rok od vypuštění, tj. příští červen, budeme už mít tolik dat, že to bude zajímavé. Už teď jsme něco publikovali, přednášeli jsme to tom na několika mezinárodních zasedáních, to je ovšem zatím relativně málo."
Je o výsledky zájem mezi zahraničními vědci?
"Zájem je samozřejmě veliký."
Říká se, že český akcelerometr, což je vlastně jediné zařízení na palubě družice Mimosa, je velice unikátní a svou vysokou kvalitou předstihuje podobná zahraniční zařízení, například z Francie. Je to tak?
"Podívejte se, to můžeme posuzovat jedině podle zájmu o náš akcelerometr. V pondělí opět jedu kamsi o umístění našich akcelerometrů do družic pro projekty Evropské kosmické agentury. Pracujeme, jsme zodpovědni, respektive já osobně jsem zodpovědný za akcelerometrii, která bude prováděna i na družicích, které nejsou primárně určeny jenom pro tento účel. Jde o družice, které mají jiný hlavní účel a pro doplnění údajů, které je potřeba, jim poslouží akcelerometr. A k tomu jsme vybráni Evropskou kosmickou agenturou my."
Český akcelerometr už byl také v roce 1996 na palubě amerického raketoplánu Atlantis....
"Ano, první pokus s ním byl v roce 1992. Tenkrát byl ještě součástí jedné špionážní družice. Ale v roce 1996 jsme skutečně instalovali akcelerometr na Atlantisu a ten po celou dobu své činnosti vykazoval vynikající vlastnosti. Na těchto zkušenostech nyní stavíme a podle toho děláme další návrhy na akcelerometry."
Vědci víceméně přiznávají, že vývoj samotného akcelerometru byl umožněn díky tomu, že skončila studená válka. V Česku se po roce 1989 najednou otevřely dveře některých tajných vojenských institucí a tamní odborníci se vědcům pochlubili, co všechno umí vyrobit. Je tu ovšem i druhá stránka věci. Vývoj a výroba družice přišly na několik desítek miliónů korun. Další milióny stálo vypuštění družice ruskou raketou, i když v tomto případě šlo vlastně o umazání části ruského vůči České republice. Leckterý daňový poplatník si samozřejmě položí otázku, zda si země může dovolit takové kosmické experimenty v době, kdy státní pokladna šetří každou korunou. Ředitel Astronomického ústavu Jan Palouš ale tvrdí, že takto otázku nelze stavět.
"Česko právě není dost bohaté na to, aby si mohlo dovolit do kosmických experimentů neinvestovat a nejít. Kosmické experimenty a technologie, které se k tomu musí vyvíjet, jsou jakousi inicializací rozvoje průmyslu, různých specializovaných firem a technologií, které by jinak nebyly vyvinuty. Samozřejmě, pokud bychom se chtěli stát jakousi banánovou republikou nebo jít někam ještě dál za Balkán, do míst, kde se tam moderní společnost moc nerozvíjí, tak potom bychom si mohli dovolit nejít do kosmických experimentů. Tudíž i tento zdánlivě nejasný efekt z našich experimentů přece dává České republice jakýsi kredit, že je schopna vyrábět takové unikátní přístroje. To pak následně přináší různé zajímavé zakázky našim firmám."
A v čem pomůže výzkum prováděný například českou družicí Mimosa každodennímu životu? Až se vědcům podaří zjistit všechny negravitační vlivy na dráhy satelitů a naučí se je předpovídat, získáme třeba přesné předpovědi počasí přímo pro jednotlivá města a oblasti, bude možné přesně zmapovat zemský povrch, vyhledávat trosečníky a ztracence v pustinách, zjednoduší se a zlevní příjem televizního signálu z družic do bytu, budou nižší poplatky za telefonní hovory. Pár let si prý ale ještě musíme počkat.
