Česká republika uzavřela s Vatikánem smlouvu o právech církve

Papežský nuncius Josef Erwin Ender a Cyril Svoboda (vpravo), Foto: ČTK

Minulý týden podepsala Česká republika smlouvu s Vatikánem, která vymezuje působení katolické církve v českých zemích. Jaký je obsah a význam této smlouvy, na tyto otázky hledal odpověď Jaromír Marek.

Papež v kanadském Torontu,  Foto: ČTK
Smlouva upravuje rámcové vztahy státu s církví. Mimo jiné zaručuje církvi možnost působit v tradičních oblastech jako je zdravotnictví, školství, vězeňství, armáda a samozřejmě charita. Garantuje i rovnoprávnost civilního a církevního sňatku před státem a dává církvi právo zřizovat církevní právnické osoby a zařízení. Jaký je význam smlouvy? Odpovídá mluvčí české biskupské konference Daniel Herman.

"Ta smlouva řeší stav, který trval 54 let. Je nutné říci, že tu nenormální diskontinuitu vztahů zavinil komunistický puč v roce 1948. Až po listopadu 1989 bylo možné tuto kapitolu otevřít. Je to poprvé, kdy se staví most mezi právní normou českého státu a církve, kodexu kanonického práva. Tak aby obě právní normy byly kompatibilní."

Právě z tohoto důvodu se před podpisem tohoto dokumentu, zejména v levicově orientovaném tisku, hodně spekulovalo o tom, jestli podpis smlouvy neohrozí, ve vztahu ke katolické církvi, suverenitu země. Co na to ministr zahraničí Cyril Svoboda?

"Tato smlouva vychází z právního řádu ČR, tedy Listiny základních práv a svobod a z příslušných zákonů, které ji provádějí. To, co je nové, je to, že tento vztah zajišťuje smlouva mezi dvěma subjekty. Je to reflexe toho, co už v našem právním řádu zakotveno je."

Papežský nuncius Josef Erwin Ender a Cyril Svoboda  (vpravo),  Foto: ČTK
Smlouva České republiky se Svatým stolcem se pochopitelně týká jen katolických církví, tedy římsko a řecko katolické církve. Podle signatářů smlouvy by však měla být přínosem i pro ostatní registrované církve. Pokračuje ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda.

"Tato smlouva zakládá standardy pro katolickou církev a tím pádem je přiznává všem ostatním registrovaným církvím a náboženským společnostem. Řadu práv, které jsou obsahem smlouvy, je třeba přiznat i ostatním církvím. Tato smlouva není tedy v konfliktu s právy ostatních církví. Naopak, práva přiznaná katolické církvi se stávají právem všech. Takže to bude mít i tento pozitivní dopad."

Ministr kultury Pavel Dostál, do jehož působnosti církve spadají, k tomu dodává.

"Tato smlouva vychází ze zákona o církvích a náboženských společnostech a neomezuje práva ostatních církví a to ani v oblasti církevních sňatků. I ostatní církve mohou sňatky organizovat."

Co naopak smlouva neřeší? Ze sporných bodů je to zejména otázka restitucí církevního majetku. Ve smlouvě je pouze uvedeno, že Praha a Vatikán budou usilovat o rychlé a oboustranně přijatelné vyřešení otázky navrácení majetku církvi. Více papežský nuncius Josef Erwin Ender.

"Tuto otázku smlouva skutečně neřeší. Vím, že na začátku se o této problematice hovořilo, ale jednání se tím komplikovala a zdržovala. Proto jsme se dohodli, že o této věci budeme jednat později a že se ji budeme snažit rychle a dobře vyřešit."

Zde je nutné připomenout, že podpisu smlouvy předcházelo skutečně několikaleté jednání a Česká republika byla poslední postkomunistickou zemí, která smlouvu s Vatikánem uzavřela. Proč? To je otázka pro mluvčího České biskupské konference Daniela Hermana.

"Proč nedošlo k podpisu smlouvy dříve? Asi nebyla doba zralá. Katolická církev byla připravena, ale po tolika letech bylo zapotřebí některé věci si vzájemně ujasnit. Nechci, aby to vyznělo tak, že je to problém starý 13 let. Ten problém zavinili komunisté a jejich politika a těch třináct let se řešil."

Znak Vatikánu
A jaký byl vývoj v jiných postkomunistických zemích? Například Maďarsko podepsalo dohodu s Vatikánem už v červnu 1997, Slovensko pak po čtyřech letech vyjednávání v listopadu 2000. Zajímavý byl vývoj v Polsku. To připravovalo smlouvu se Svatým stolcem přes 13 let, od roku 1980 do roku 93. Parlament ji však ratifikoval až o čtyři roky později, na jaře 97.

Proces přípravy smlouvy mezi Českou republikou a Vatikánem trval pět let. Vlastní jednání začalo v prosinci roku 1999 a v květnu letošního roku se expertní komise obou zemí dohodly na textu smlouvy. Ten musí ještě schválit obě komory Parlamentu a podepsat prezident republiky.