Novým papežským nunciem v Praze se stal arcibiskup Erwin Josef Ender

Do Prahy ve středu přicestoval nový papežský nuncius, který zde ve funkci nahradí prvního porevolučního velvyslance Vatikánu Giovanniho Coppu. Nového nuncia tu čekají především jednání o podpisu smlouvy mezi Českou republikou a sv. Stolcem. Více informací přináší Milena Štráfeldová.

Novým papežským nunciem v Praze se stal třiašedesátiletý arcibiskup Erwin Josef Ender, dlouholetý vatikánský diplomat, který jako nuncius již působil na několika místech v Africe a naposledy se mu během jeho diplomatického působení v Pobaltí podařilo uzavřít státní smlouvy mezi Vatikánem a Litvou, Lotyšskem a Estonskem. Jmenování do České republiky přijal arcibiskup Ender podle svých slov jako jakýsi návrat domů, do sousedského prostředí. Kardinál Miloslav Vlk k tomu uvedl:

"Je pozoruhodné, že on se narodil na teritoriu, které kdysi patřilo k pražské arcidiecézi, totiž v Kladsku. A druhá věc je, že některá svěcení přijal od kardinála Berana. Takže k té pražské diecézi a vůbec k Česku má své vztahy."

O nejbližších úkolech nového pražského nuncia v České republice kardinál Miloslav Vlk řekl:

"Má dokončit práci na smlouvě mezi Českou republikou a Vatikánem, která byla zhruba asi půl druhého roku připravována. Předchozí nuncius Coppa už neměl možnost tu smlouvu dovést až k parafování, případně k podpisu. A tohle bude ten první úkol."

Návrh smlouvy o vzájemných vztazích s Vatikánem dokončila Česká republika počátkem června jako jedna z posledních postkomunistických zemí. Dosud proběhlo celkem jedenáct kol expertních jednání, stále však chybí konečná verze, kterou by představitelé obou států mohli podepsat. Vladimír Němec z ministerstva zahraničí, který se za Českou republiku na jednáních podílí, k tomu uvedl:

"Důvodem pro určité zdržení nebo řekněme zpomalení jednání byly opakované připomínky Státního sekretariátu sv. Stolce k již dohodnutému textu smlouvy. Ta jednání probíhají na pozadí tvorby nové vnitřní legislativy života církví."

Navržená dohoda tak dosud neřeší značně složité majetkové vyrovnání, vnitrostátní problematiku restitucí církevního majetku a nové úpravy financování církví, i když právě to původně katolická církev požadovala. Mezistátní smlouva však zavazuje k tomu, že tyto oblasti budou v budoucnu dořešeny. Shoda zatím panuje v méně problematických oblastech spolupráce církve a státu, jako je školství, zdravotnictví, účast duchovních v armádě, ve sféře sociální a charitativní činnosti.