České pivo má definitivně evropskou ochranu

České pivo bylo minulý týden definitivně zapsáno v rejstříku chráněných zeměpisných označení EU. Podle odborníků má tak Česká republika šanci zachovat tradiční výrobu piva v naší zemi po mnoho dalších let. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Foto: Evropská komise

Brusel posuzoval českou žádost tři roky. A netrvalo to tak dlouho jen kvůli evropské byrokracii. Česko se vlastně svou žádostí stalo první zemí v unii s chráněnou národní technologií. Zemědělský analytik Petr Havel říká, že České pivo vytvořilo precedens.

„Unie v podstatě zakazuje používat při propagaci pojmy jako ´národní´, ´český´ atd., což znamená, že České pivo je jistým způsobem precedens v tom, že součást ochranného zeměpisného označení je totožný s názvem země.“

Brusel tedy uznal specifické vlastnosti, které odlišují české pivo od jiného. A uznaly to i všechny země Evropské unie, protože nikdo nevznesl žádné připomínky. Označovat své pivo jako české nebude samozřejmě pro pivovary povinné. Každý může vyrábět pivo, jak chce. Cílem tedy není zakazovat něco. Pokud ale bude pivovar ke své značce chtít přidat označení České pivo, musí dodržovat určité velmi přísné podmínky, které bude kontrolovat Státní zemědělská a potravinářská inspekce. A přirozeně si kontroly zajistí i Brusel. Jaké hlavní podmínky musí pivo splnit, to Radiu Praha vysvětlil výkonný ředitel Svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Jan Veselý, foto: autor

„Musí například používat minimálně stanovený podíl českého chmele, minimálně stanovený podíl sladu českého typu. Dále musí zachovávat systém klasického vaření piva ve varně, kterému říkáme dekokční, nikoliv moderní, často ve světě používaný systém infuzní. Dále musí být dvě odlišné fáze kvašení, hlavní fázi a dokvášení, za stanovených teplot. Musí se skutečně svařovat chmel, nikoliv jenom přidávat hořké látky. Těch věcí je ale ještě víc.“

Podle Veselého si to teď už můžeme pokazit jen sami, tím, že bychom nedodržovali podmínky výroby piva tak, jak je to popsáno a schváleno v žádosti o ochranné zeměpisné označení. Pokud by totiž byly podmínky porušeny, Brusel by mohl ochrannou známku České pivo zrušit. Ochranná známka je ale na druhé straně také zárukou, že charakteristické české pivo nezmizí ze scény ani v době globalizace. Jak už naznačil Jan Veselý, jednou z nejdůležitějších činností při výrobě českého piva je způsob vaření. Analytik Petr Havel připomíná, že bez ochranné značky by byla právě tato technologie ohrožena.

„Evropská unie má tendence snižovat při výrobě čehokoliv, tedy i potravin, energetickou náročnost. A lze předpokládat, že to budou i závazná pravidla. Jelikož výroba českého piva je energeticky náročnější, tak pokud bychom nezískali ochranné označení, mohlo by se v budoucnosti také stát, že naše české pivo nebude chutnat jako české pivo, protože nebude možné použít právě ony klasické technologické postupy.“

Označení České pivo například ale nebude možné použít v případě levných nízkoalkoholických piv, ani v případě speciálních piv s obsahem alkoholu nad šest procent. Podmínky pro název totiž stanovují obsah alkoholu v rozmezí 3,8 až 6,0 procenta. Podle Jana Veselého ale označení České pivo nebude například využívat ani značka Pilsner Urquell. Plzeňská dvanáctka se totiž vyrábí nejen doma, ale také v Rusku a Polsku. A tato piva nemají samozřejmě nárok na označení České pivo. Se stejným problémem se potýká rovněž Velkopopovický kozel. Pokud by tedy naše známé pivní značky chtěly používat evropsky chráněnou značku, mohly by tak činit pouze u piva vyrobeného v Česku. A to prý třeba při exportu působilo ohromné marketingové problémy. A nadnárodní společnosti by také nepřímo přiznaly, že pivo vyrobené doma se chutí částečně liší od piva vyrobeného v licenci v zahraničí. A to si nemohou dovolit, protože stále tvrdí, že chuť je všude stejná. Každopádně označení České pivo by mohlo naopak marketingově vylepšit pozici malých regionálních pivovarů.