České rodiny dluží méně než v okolních státech, říká šéf poradny
V Česku stoupl počet lidí, kteří nejsou schopni včas splatit dluhy a finanční závazky. Na druhou stranu ale takto postižených přibývá nejpomaleji v historii. Do složité situace se často lidé dostanou po ztrátě práce a následném snížení příjmu. Problémy podle sdružení Solus narostly lidem v devíti českých krajích ze čtrnácti. Rodinám, které čelí kvůli dluhům zabavení majetku, se ale snaží pomoci různá občanská sdružení. Jedním z nich je i Poradna při finanční tísni. Hovořili jsme s ředitelem Davidem Šmejkalem.
Jaký je důvod této změny?
"Domnívám se, že ti, co měli finanční problémy nebo mají finanční problémy se postupem doby dokázali lépe s tou situací sžít a nebo lépe využili nástrojů, které jim právní prostředí umožňuje. Tím právě hovořím o klientech z větších měst. K těm, kteří se ještě nedokázali plně sžít s tím, co jim právní prostředí umožňuje, těm dochází znalost a vědomí té možnosti, že mají nějaká práva a nějaké možnosti, jak se situaci postavit, až nyní. Jde to i prostřednictvím naší práce, kdy se snažíme právě přiblížit klientovi v těch odlehlejších částech."
Které sociální skupiny podle vaší zkušenosti postihuje zadlužení nejčastěji? Jsou to skupiny sociálně slabší a chudší a nebo problém zadlužování a osobních bankrotů postihuje střední vrstvy a ty majetnější?
"Co se týče vzdělání, tak zaznamenáváme klienty spíše se středním vzděláním, možná i více vyučené, než ty, co mají nějaký certifikát ze střední školy a nebo ty, co mají maturitu. Velice málo máme klientů s vysokoškolským vzděláním, takže souvisí to s tím, jaké má klient zkušenosti s financemi, ale také jakou má kvalifikaci a jaké má pracovní zkušenosti, jak je ohrožen nebo naopak "stabilně sedí" na trhu práce."
"Domnívám se, že situace je o něco horší, právě proto, že naše ekonomika je dominantně navázána na blízké Německo a jakékoli zaškobrtnutí v tomto směru může mnoho podniků a firem dostat do kolen, to je ta obecná rovina. A v té konkrétní - my máme o něco nižší rodinné zadlužení než okolní státy - Německo a Rakousko - ale zase máme o mnoho nižší majetek připadající na jednu osobu."
Čekáte do budoucna, že pokud bychom bohatli, tak se zvýší i zadlužení?
"To se dá očekávat, ovšem pouze v tom výhledu, když poskytovatelé budou ochotni poskytovat úvěry v nezmenšení míře jako doposud a i klienti budou ochotni si ty úvěry brát. Máme tady krizi a ta krize značně přiškrtila kohoutky především mu nebankovních společností, které u nás poskytují spotřebitelské úvěry bez toho, aniž by se museli licencovat."
To znamená, že lidé si u nebankovních společností méně půjčují? A pokud ano, dávají si na ně větší pozor? Protože tyto tzv. nebankovní společnosti mají vysoké úroky na jednu stranu a na druhou stranu tím, že úvěr si můžete vzít prakticky bez jakéhokoliv zajištění nebo bez prokazování příjmů ...
Jak jsou na tom české domácnosti se zadlužením státu? Jsou zadlužené více ony, nebo stát?
"Hodně to souvisí, protože stát je velký "nákupčí" a také velký zaměstnavatel. Když má stát problémy, dá se očekávat, že i on přiškrtí ty pomyslné kohoutky a i obyvatelstvo bude mít částečně stejné problémy, jako ten stát. V našem případě se zvyšují daně, další zvyšování daní se dá očekávat dle výroků politiků. Takže ani ochota obyvatelstva překotně si půjčovat není příliš zjevná a z pozice našich klientů musím říci, že spíše řeší, jakým způsobem konsolidovat, překlenovat a přeúvěrovat stávající úvěry, než hledat nové možnosti, kde si nově půjčit a nalézt tu nejlepší nabídku."
Daří se jim toto překlenování úvěrů nebo nějaké slučování půjček, což třeba je třeba jedna z cest kterou nabízejí české banky v reakci na vlnu toho zadlužení?
"Musím říci, že se to většinou nedaří, protože každá banka má zájem o dobrého klienta. Banka nabízí přeúvěrování a konkurentů je dost. Vyhledávají si ty klienty, kteří už nejsou v prodlení. Pokud je klient v prodlení, má negativní záznamy v dluhové databázi, tak o něj banka většinou zájem nemá. Takový klient musí vyhledávat jiné firmy, které jsou ochotny úvěr zkonsolidovat, ovšem za horších úvěrových podmínek a někdy to skutečně nemá cenu, protože ty nové podmínky jsou jednoduše horší, než ty staré."
"Odpíchnul bych se od minulosti. Nám v roce 2008 začal fungovat institut osobního bankrotu v ČR. Znamená to, že člověk, který je v úpadku, nemůže splácet své závazky, tak může projít insolvenčním řízením. To insolvenční řízení je speciální, v průběhu pětileté procedury nastává pětiletý splátkový kalendář, a po tom uběhnutí pětileté lhůty jeto život na nezabavitelných částkách, to je třeba připomenout. Pak nastává takzvané osvobození od zbytku závazků. To je jedna možnost. Druhá možnost je řešení osobního bankrotu zpeněžením majetku. V obou případech je třeba splatit alespoň 30 procent stávajících závazků. Tento nástroj tedy výrazně pomohl ke snížení celkových problémů těch klientů, kteří jsou těžce předluženi, ale pravdou je, že proti tomuto pozitivnímu momentu působí negativní moment hospodářské krize, která nás může ještě nemile překvapit."
