Česko připouští i odvetná opatření
Premiér Vladimír Špidla neskrýval v pondělí na konci schůzky s nizozemským kolegou Janem Peterem Balkenendem své rozladění nad postupem nizozemského kabinetu, který se minulý týden rozhodl zabránit volnému přístupu Čechů na domácí pracovní trh. Nizozemsko se tak připojilo k dalším zemím Evropské unie, které na poslední chvíli přehodnotily svůj dřívější vstřícný přístup. Přechodná období pro pracovní síly se nelíbí ani ostatním českým politikům, ani podnikatelům. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.
"Za prvé uděláme to, co bude nejúčelnější, a za druhé platí rčení - jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá."
Jinými slovy, ani Česko nemusí otevřít po vstupu do Evropské unie svůj trh práce těm zemím, které trvají na několikaletém přechodném období. V tomto ohledu dojde zřejmě ke shodě jak ve vládní koalici, tak mezi vládou a opozicí. Čeští politici nepovažují přechodné období na zákaz práce za ekonomicky oprávněné. Vidí v něm především politické gesto, které směřuje k uším občanů stávajících zemí Evropské unie.
"Zapadá to do celkové deziluze Evropské unie z přistoupení nových zemí, takže mě to nepřekvapuje. Jen doufám, že to ještě ty vlády přehodnotí."
Říká Mirek Topolánek, šéf opoziční ODS. Také předseda lidovců Miroslav Kalousek předpokládá, že přechodná opatření odráží obavy původních členských států ze zatížení jejich sociálního systému. Nicméně stejně jako Topolánek se ještě nevzdává naděje.
Politici jsou přesvědčeni, že žádný ze států, které chtějí na pracovníky z Česka uplatnit omezující politiku, si nepomůže z domácích problémů. Nepřítomnost Čechů na pracovním trhu určitě nevyléčí nizozemskou či jinou nezaměstnanost. Také podnikatelská sféra považuje přechodné období zákazu práce za zcela nesmyslné. A jak říká prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek, myslí si to i podnikatelé v zemích unie.
"Je zajímavé vědět, že když mluvím s podnikatelskými reprezentacemi ze států Evropské unie, tak nechápou ty argumenty, které vedly k tomu, že pro nás má například platit přechodné období k zaměstnávání pracovních sil. To je skutečně záležitost čistě politická a naprosto neekonomická. To jsou jenom politické argumenty bez jakéhokoliv věcného oprávnění."
Ani Drábek ale nevylučuje, že by nakonec mohla Česká republika skutečně sáhnout k odvetným opatřením.
"Dnes je v České republice zaměstnáno více německých občanů, než kolik je českých občanů zaměstnáno v Německu. A tak si příliš neumím představit, a to prosím není návod, že bychom skutečně využili recipročního opatření. My přece máme právo zavést rovněž pracovní povolení pro všechny německé občany, kteří pracují v České republice."
Otázkou samozřejmě zůstává, zda případné zavedení recipročních opatření by nebylo stejným populismem, jako přijímání přechodných období. Reciprocita přece nemusí automaticky vést k odstranění původních omezení. Naopak může třeba začít roztáčet spirálu dalších omezování.
