Přechodné období v EU končí, i v Německu a Rakousku se otevřou pracovní trhy pro Čechy

K 1. květnu letošního roku končí i v posledních dvou státech Evropské unie, Německu a Rakousku, přechodná opatření, kterými si tyto státy chránily své pracovní trhy před levnou pracovní silou z nových členských zemí. Pro Čechy to znamená, že poprvé od r. 2004, kdy se Česká republika stala řádným členem unie, mohou zcela volně odcházet za prací do celé sedmadvacítky. Mají ale o práci v zahraničí zájem? - Šéfredaktor Radia Praha Gerald Schubert se na to v Bruselu zeptal místopředsedy Evropského parlamentu Libora Roučka. Stalo se tak během diskusního panelu rozhlasové sítě Euranet, na kterém unijní poslanci v rámci projektu Connect.Euranet debatovali se studenty o vysoké nezaměstnanosti evropské mládeže:

Libor Rouček

Pane místopředsedo, 1. května skončí přechodné lhůty na pracovním trhu v Evropě. I Německo a Rakousko musí otevřít svůj pracovní trh pro občany České republiky. Jak jste to vnímal úplně na začátku? Dá se říct, že jste měl pochopení pro tyto lhůty, nebo se vám myšlenka přechodných lhůt a uzavírání pracovního trhu zdálo být protievropské?

"Já osobně jsem si přál, aby žádné lhůty nebyly, aby nebyla žádná přechodná období, ať již na volný pohyb pracovníků nebo i například na volný nákup nemovitostí a podobně. To bylo zase děláno z české strany. Ale ta realita je taková. Vnímání obyvatelstva je takové, že Češi měli strach z nákupu nemovitostí například ze strany Rakušanů a Němců a Rakušané a Němci zase strach z přílivu pracovních sil ani ne tak z České republiky, jako třeba z Polska nebo z dalších zemí. Takže já situaci Rakouska, které je obklopeno novými členskými zeměmi, chápu. Sedm let od velkého rozšíření v r. 2004 je ale realita na pracovním trhu taková, že ti Češi, Maďaři, Poláci nebo Slováci, kteří chtěli jít pracovat do zahraničí, někde v zahraničí jsou. A ti, kteří z jakýchkoliv důvodů nechtěli, myslím nepůjdou ani po 1. květnu letošního roku. Jinými slovy tam budou pohyby v řádech několika set osob. Na víc to nevidím."

Ten systém byl tak nastaven, že na začátku to byly dva roky, pak tři a pak zase dva. To znamená, že země měly dost možností, aby ty lhůty ukončily dřív. Většina zemí to vlastně udělala. Vnímal jste jako zklamání, když s tím Rakousko a Německo čekaly na poslední chvíli? Viděl byste vhodnější chvíli už dřív?

Foto: Evropská komise

"Já jsem tu vhodnější chvíli viděl dřív, například po těch prvních dvou letech. V r. 2004 to byly vlastně jenom tři země, které uvolnily pracovní trh. Velká Británie, Irsko a Švédsko. Ale již v r. 2006 se připojila celá řada dalších zemí, Belgie, Holandsko, Finsko, Španělsko, Portugalsko, také Francie. A zůstalo jenom Rakousko a Německo. Takže, jak říkám, ti Češi nebo Poláci a Slováci, kteří chtěli jít pracovat do zahraničí, šli třeba do Velké Británie nebo do Holandska. Pokud jde o situaci například na německém pracovním trhu, Češi měli určité kvóty. Nebo některé profese a od loňského roku například všichni lidé s vysokoškolským vzděláním se již mohli zapojit do pracovního trhu v Německu. A přesto, až na nějaké malé výjimky, to moc lidí neudělalo. A ty kvóty, které zde byly, zůstaly po celé období nevyčerpány. Čili to jenom ukazuje, že v případě Čechů zájem o práci v zahraničí je a myslím i do budoucna zůstane minimální."

Teď, když lhůty končí, padá vlastně jedna překážka v tom, že platí slavné čtyři svobody. Co byste řekl, co je teď v nejbližší budoucnosti další překážkou integrace Evropské unie? Co by se muselo řešit příště?

Foto: Evropská komise

"Ano, obecně platí, že máme čtyři svobody, volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Ale ta skutečná realita je mnohdy ještě jiná. Zkuste se zeptat elektrikáře v Belgii, když má zakázku ve Francii. Nebo Rakušana, když má zakázku v Německu. Pořád je zde spousta administrativních překážek. Nebo co také není plně dořešeno: stále více lidí žije v zahraničí, ať už kvůli práce, nebo například z důvodu, že se do té země ožení, vdají a podobně. Čili do budoucna stále více a více manželství a rodin bude smíšených. Ale pořád nejsou pro tyto lidi uspokojivě vyřešeny otázky například zdravotního, sociálního, důchodového pojištění. Nebo v případě rozvodu podle jakého práva, zda rakouského, německého nebo českého, se ten rozvod provádí a podobně. Takže ano, na papíře máme ty čtyři svobody, ale v realitě, v těch stovkách malých, drobných záležitostí, bude toto potřeba krok za krokem zharmonizovat a sladit."

A jak v tomto směru vidíte úsilí v Evropském parlamentu? Snaží se parlament v tomto směru, nebo na to není čas, protože se řeší třeba ekonomické problémy EU?

"Jak Evropský parlament, tak evropské instituce, Evropská komise a podobně, v tomto směru pracují. Například si vzpomínám na legislativu, kterou jsme zde schvalovali, byla to směrnice o službách. Byly to záležitosti týkající se například možnosti nechat se zdravotně ošetřit v zahraničí. Jsou to nejrůznější záležitosti pracovněprávních vztahů. Takže krok za krokem se toto řeší a prostor těch svobod se neustále víc a víc otevírá."

Děkuji za rozhovor.

"Také děkuji."