Česko si připomíná výročí vypuknutí Velké války
Výročí atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu a následné vypuknutí I. světové války si v těchto dnech připomínají lidé různými způsoby. Český rozhlas vytvořil několik speciálních pořadů a také multimediální projekt Před sto lety, svůj vlastní projekt v několika jazycích má i Radio Praha. A jaké další akce proběhly nebo se ještě chystají?
Kromě výstav už proběhly nebo se chystají také různé akce, ať už přejezd parního vlaku se salonním vozem arcivévody Františka Ferdinanda z Prahy do Brna, manévry příznivců vojenské historie nebo ryze pietní akce. Největší se konala v tomto týdnu na pražském Vítkově. Památku padlých tam uctili politikové i představitelé armády. Byl mezi nimi také prezident Miloš Zeman. Pronesl projev, ve kterém zmínil konflikty, které by mohly ohrozit a ovlivnit i Česko, a vyzdvihl například působení českých vojáků v zahraničních misích:
„Ať už je to Ukrajina, ať už je to Irák, Afghánistán, Mali a mnohé další země. Jsem hrdý na to, že v Afghánistánu i jinde naši vojáci, novodobá generace našich veteránů, splácejí dluh, který jsme získali vznikem vlastní svobody, a bojují za svobodu druhých. Prezident také hovořil o garanci bezpečnosti, kterou Česku dává členství v Evropské unii a NATO. Význam Evropské unie zmínil i ministr obrany Martin Stropnický z hnutí ANO: "Po staletí budované antagonismy se podařilo tou unií utlumit a dostat pod kontrolu vzájemně výhodného uskupení. To je strašně důležitá věc. Někdy na tu unii nadáváme pro to či ono, v některých detailech nás sekýruje, ale to hlavní plní beze zbytku - v Evropě je mír."Po pietním aktu prezident Zeman slavnostně zahájil výstavu s názvem V zákopech první světové války, která je k vidění ve Vojenském historickém ústavu. Výstava si podle jejích autorů klade za cíl ukázat konflikt z pohledu těch, kteří jím byli zasaženi přímo a nejvíce, z pohledu obyčejných vojáků, ať už byli na straně Rakouska-Uherska či vítězných států. Na osudech několika z nich je zde válka prezentována jako událost, která, ačkoliv jimi byla vnímána různě, je všechny navždy poznamenala. Jeden z autorů výstavy, historik Michal Burian, upřesňuje:
"Jsou to lidé z různých sociálních vrstev, z různých měst českých zemí a návštěvník jejich prostřednictvím pozná, co to pro člověka bylo dostat se najednou do takzvané marškumpačky, co to bylo cestovat na frontu, jaké ti lidé měli zážitky ze zákopů."Výročí vypuknutí I. světové války připomněla v katedrále svatého Víta zádušní mše, kterou sloužil pražský arcibiskup Dominik Duka. Zaznělo Mozartovo Requiem a kardinál Duka vzpomněl na oběti války, ty, kteří ji přežili, ale vrátili se domů zmrzačeni, a také ty, kteří se vzepřeli a byli za to popraveni. Jména obětí najdeme vytesané do kamene snad na každé venkovské návsi. Pomníčky, které se od dvacátých let staly nezbytným koloritem českých a moravských vesnic, měly být nejen připomenutím mrtvých, ale také varováním, aby se hrůzy války už nikdy neopakovaly. Tento svůj účel ale bohužel nesplnily, o dvě desítky let později se na nich objevila další jména.