Den válečných veteránů
11. listopadu 1918 v 11 hodin bylo u města Compiègne podepsáno příměří mezi zeměmi Dohody a Německem.
Tímto aktem, který se odehrál v salónním železničním vagonu, byly na západní frontě ukončeny boje Velké války. Více než čtyři roky trval nejkrvavější konflikt v lidských dějinách, pro země západní Evropy jej nepřekonaly ani hrůzy druhé světové války.
Lidská potrava pro kanony
Ztráty zemí Dohody, především Francie, na jejímž území nejkrutější boje převážně probíhaly, byly mnohonásobně vyšší než za léta druhé světové války. Miliony padlých na frontách zanechala Francie, Velká Británie, Itálie i Německo a Rakousko-Uhersko. Bitva u Verdunu na konci roku 1916 byla jednou z nejkrvavějších bitev první světové války. Verdunský mlýnek na maso za pár týdnů zmasakroval tři sta tisíc vojáků na francouzské straně a stejný počet na německé frontě. „Pěšák nemá jinou možnost než se nechat rozdrtit, umírá bez jásotu, bez slávy, dole v díře, daleko od svědků,“ popsal lidská jatka francouzský poručík Raymond Jubert. Moderní zbraně, děla, kulomety a jedovaté plyny vyvražďovaly celé pluky a armády. Ostatky padlých u Verdunu vydávaly svědectví o válečných hrůzách ještě dlouhá desetiletí po válce. V roce 2012 francouzské úřady identifikovaly posledního padlého u Verdunu, vojáka jménem Albert Dadure. Ještě před necelými deseti lety.
Den vzpomínek a vlčí máky
Tak se nejčastěji říká 11. listopadu ve Velké Británii. Symbolem Dne veteránů se tam stal květ vlčího máku. To má svůj původ v básni Na flanderských polích. V roce 1915 ji napsal vojenský chirurg kanadského sboru John McCrae, který sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres. Vlčí mák jako symbol pro padlé vojáky poprvé použila americká humanistka Moina Michaelová. V roce 1921 zvolil bývalý velitel britských expedičních sil polní maršál sir Douglas Haig jako předseda Nadace veteránů vlčí mák za symbol pro sbírku na pomoc válečným veteránům a invalidům.
Ve Francii se 11. listopad slaví od roku 1922 jako státní svátek pod názvem Den příměří (Jour de l'Armistice), nebo také Den vzpomínky (Jour du Souvenir). V Paříži u vítězného oblouku byl zřízen Hrob neznámého vojína připomínající všechny francouzské vojáky, kteří padli za vlast.
Americký prezident Woodrow Wilson oficiálně vyhlásil 11. listopad Dnem příměří. V roce 1954 přejmenoval Kongres Den příměří na Den veteránů, aby tak umožnil oslavu amerických vojáků z Korejské války. Od té doby je 11. listopad svátkem všech amerických veteránů.
Pocta československým padlým vojákům
V našich zemích nikdy nebyly tradice Dne vzpomínek příliš silné. Z objektivních důvodů. Na konci Velké války bylo pro nás důležitější datum: 28. říjen a vyhlášení samostatného Československa. Z bojišť v Haliči nebo Itálii se po skončení války domů nevrátili všichni vojáci. Na východě pro československé legie teprve začínala válečná anabáze, dlouhý pochod přes celé Rusko, Sibiř a Bajkal až do dalekého Vladivostoku. Ani pozdější doba tomuto svátku nepřála. Po roce 1948 byly památníky na počest neznámých padlých bojovníků u nás bez výjimky spojovány s Rudou armádou. Ale přesto, že si tento významný den připomínáme teprve od roku 2004, má listopadový svátek k poctě všech padlých vojáků stále svůj hluboký význam. K letošnímu výročí přispěla také Moravská zemská knihovna multimediální výstavou Oči Brna: Leopold Šrom a moravští letci RAF. Je věnovaná leteckému esu, rodákovi z Chrlic u Brna Leopoldu Šromovi a dalším československým letcům, kteří působili u britského královského letectva. Připomíná příběhy moravských rodáků, pilotů i zapomenutých členů pozemního personálu prostřednictvím literárních ukázek, fotomateriálů a archivních výstřižků z dobového tisku.
Živá památka na české piloty v Anglii
Dobře si pamatujeme, jakého výkladu dějin, včetně těch válečných, se nám do roku 1989 dostávalo z oficiálních míst. I když ani po desetiletích propagandy nešlo utajit, že Plzeň osvobodili Američané, o vysokém uznání našim pilotům v bitvě o Británii ze strany anglické veřejnosti se skoro vůbec nemluvilo. A památka na ně je tam stále živá, stejně jako na Poláky, Kanaďany nebo Belgičany. Nejmladší památník, který vznikl až v 21. století se jmenuje podle leteckého maršála Sira Christophera Foxley-Norrise. Na konci léta 1940 jako velmi mladý pilot bojoval o Británii na slavné stíhačce Hurricane. Na mramorových deskách nedaleko slavné základny Biggin Hill jsou vyražena jména všech našich pilotů i toho nejslavnějšího Josefa Františka, který se stal nejlepším účastníkem bitvy o Británii. Většina tehdejších letců patřila k válečným hrdinům. „Ještě nikdy v dějinách lidských konfliktů nedlužilo tolik lidí za tak mnoho tak malé hrstce,“ pronesl na jejich adresu britský premiér Winston Churchill 20. srpna 1940. Onu hrstku tvořily dva tisíce Britů, ke kterým se připojili letci ze zemí Commonwealthu a piloti z okupované Evropy. Mezi nimi byli nejpočetnější Poláci a Čechoslováci. Ale Den vzpomínek je tu, aby současníci uctili nejen válečné hrdiny, které připomínají pomníky, památníky a pamětní desky. Vzpomínky, úcta a vděk patří všem padlým, všem bojovníkům, všem bez výjimky. To je smysl těchto listopadových dnů.
