Česko v komentáři
Hostem dnešního vydání rubriky "Česko v komentáři" je vydavatel "Amerických listů" pan Petr Bísek. Do New Yorku mu zatelefonoval Josef Kubeczka.
"Třináct let je dlouhá doba. Je neuvěřitelné, jak rychle to uteklo a také, když se člověk podívá zpátky, kolik se toho stalo. Já jsem samozřejmě sledoval jeho vývoj od prvního dne. Sledoval jsem, jak nejdříve se na Hradě jezdilo na koloběžkách, tam bylo prázdno, archivy pryč, všechno se muselo dělt od píky. Je obdivuhodné, že to všechno zvládli. Mně se na tom nejvíce líbí, jak Václav Havel neuhnul ze své linie praktického filozofa. V jeho projevech je hodně filozofování, ale vždy jsou tam praktické věci a mě fascinovalo, jak zvládl legislativu, jak se naučil znát českou Ústavu a všechny ty nuance, protože naučit se nejenom protokol, vystupování ve světě, cestování, kam, kde, s kým se má sejít, co má říct... Já jsem jím fascinován. Je to mimořádná osobnost. Máme štěstí, že v tom momentě ten člověk byl ochoten do té pozice vstoupit a zvládnout ji. Obávám se, že běžný český občan nemá tušení, jaká opravdu světová kapacita Havel je. Například jsem si jist, že by se summit NATO neudál v Praze, kdyby nebylo přátelství a respektu prezidenta Havla a posledních tří prezidentů Spojených států."
Jakým prezidentem byl Václav Havel pro vás, Čechy žijící v zahraničí?
"Pro nás? Já bych řekl, že my, Češi jsme měli štěstí, že komunisté Václava Havla neutrápili k smrti. Další velké štěstí pak bylo, že Havel na čas rozhodl odložit svůj život dramatika a nechal se zvolit prezidentem. Samozřejmě, že jsou mezi námi lidé, kteří Václavu Havlovi ledacos vyčítali a dosud vyčítají, ale všeobecně velkou většinou ho, zvláště my, Čechoameričané, máme rádi, jsme na něj pyšní. Spolu s Američany obdivujeme nejen jeho intelekt, ale, my hlavně, jeho dost úspěšnou schopnost držet se a zůstávat nad malichernými spory 'malého českého člověka.' Václav Havel je v České republice nedoceněn. O to víc my si ho vážíme tady a máme takový příjemný pocit hrdosti nad tím, jak si ho váží především Američané. Já jsem měl to štěstí, že jsem byl na většině jeho veřejných vystoupení tady v Americe. Například na Harvardu. Havel měl tenkrát velikou trému, ruka se mu třásla, jak to četl, ale všichni s otevřenou pusou poslouchali, co on říká. To je tady dost neobvyklé, protože tady ti politici vysypou z rukávu cokoli, kdykoli, na jakékoli téma, ale když Havel mluví, tak svět poslouchá."
Čím by se měl, podle Vás, vyznačovat nástupce Václava Havla v prezidentské funkci?
"Je nástupce to nebude mít snadné, ale je to zvládnutelné. Nikdo není nenahraditelný. V současné době, kdy se pozice České republiky čím dál tím více světově vyjasňuje, zvláště evropsky, tak já myslím, že by to měl být především člověk nekontroverzní, aby neřekl nějaké věci, za které by se potom musel omlouvat a vysvětlovat, což se českým politikům stává. Měl by to být člověk, který by reprezentoval, to znamená slušné vychování, aby znal řeči, aby znal protokol, člověk, který by dokázal dát stranou svoje ego a nezapomněl, že reprezentuje deset milionů lidí. A když to takto říkám, tak to, podle mého názoru, vylučuje pány Zemana a Klause."
Koho byste Vy osobně nejraději viděl od února příštího roku na Pražském hradě a proč?
"Z těch všech údajných kandidátů bych řekl, že nejsolidnější nástupci Václava Havla by mohli být buď Petr Pithart nebo Tomáš Halík. Věřím, že jeden jako druhý by byli respektováni jak v cizině, tak i v národě. Kdybych to já chtěl opravdu podle svého, tak bych nejdříve dal možnost ukázat se co umí Petru Pithartovi a po jeho pěti, možná deseti letech v úřadě Tomáši Halíkovi. To jsou oba dva solidní lidé, vzdělaní, zkušení, zcestovalí, znají řeči, protože prezident v České republice především reprezentuje. A pokračovat v tom, co začal Václav Havel. Přesto, že to nebude snadné, je to důležité. Aby Česká republika byla rozeznávána ve světě jako solidní, slušná, demokratická země."
