Českoslovenští lékaři pomáhali za války v čínském vnitrozemí

O tom, že v Číně pomáhali za války i českoslovenští frontoví lékaři, se ví málo. Mezi nejznámější patří pražský rodák Fritz Jensen, František Kriegel a Bedřich Eduard Kisch. Jména cizích frontových lékařů jsou vytesána do mramoru na památníku v lesoparku Tchu-jün-kuan. Pietní místo zřídila v roce 1985 vláda města Kuej-jangu. Do pátrání za osudy československých lékařů v Číně se pustil deník Právo.

Češi v bílých pláštích s našimi řeholnicemi působili v Číně už před druhou světovou válkou. Byli hlavně v nemocnicích pro cizince a movitější Číňany v pobřežních metropolích. Za španělské občanské války se koncem roku 1939 začali do jižní Číny přesouvat lékaři specializovaní na frontovou chirurgii, kteří před internačními tábory ve Francii dali přednost "Mezinárodní zdravotnické brigádě" v rámci čínského Červeného kříže. Číňané jim říkali "španělští doktoři". Ve skutečnosti mezi nimi žádný Španěl nebyl.

Mezi nejznámějšími "španělskými doktory" uvádějí čínské dokumenty pražského rodáka Fritze Jensena, původně se jmenoval Friedrich Albert Jerusalem. Obecně známý je pak František Kriegel, pozdější významný aktér pražského jara 1968, který jako jediný z čs. vedoucích představitelů nepodepsal tzv. moskevský protokol. Dalším byl Bedřich Eduard Kisch, bratr "zuřivého reportéra" Egona Ervína Kische. Jejich osudy mapuje deník Právo.

Češi dostali čínská jména

Lékaři ze zahraničí tvořili asi procento příslušníků Čínské zdravotnické služby. Aby se mohli domluvit se svými pacienty, museli se cizinci rychle naučit základy čínštiny. Číňané oceňovali, jak zvládli jazyk i jídelní tyčinky. Rádi prý též zpívali čínské protijaponské popěvky a tančili u táboráků, chodili na místní trhy, hrávali s čínským personálem košíkovou. Kvůli lepší komunikaci dostali i čínská jména. Kriegel byl znám jako Kche Li-ke, Jensen coby Jen Fej-te a Kische oslovovali Ťi Zuej-te.

Cizí lékaři byli nasazováni na různá bojiště i do zázemí především v roli poradců a organizátorů záchranných prací. Zřizovali stanice první pomoci, psali zdravotnické příručky a vychovávali čínský personál. Dostávali stejný plat jako jejich kolegové, nosili stejné tmavomodré stejnokroje.

O odvaze Kriegela se vyprávělo po celé Barmě

Koncem roku 1942 bylo deset lékařů na žádost amerického generála J.W. Stilwella vysláno do Indie a Barmy, kde ošetřovali čínské, americké a indické vojáky. Mezi nimi byl i František Kriegel, proslulý svou odvahou a nebojácností. Jak píše deník Právo, válečný korespondent Jiří Mucha (syn malíře Alfonse Muchy) v srpnu 1943 po návratu z barmské fronty napsal: "Naši lidé se najdou všude. Po celé Barmě se vyprávělo o českém lékaři, který se pustil sám po řece na malém sampanu, aby vyzkoušel, je-li splavná. Nebyla...". Kriegel se po válce vrátil domů jako major americké armády.

A co Kisch s Jensenem? Ti působili v jižní Číně. Kisch se po válce vrátil do Československa. Po šedesátce se poprvé oženil a v roce 1968 emigroval s manželkou do Německa, kde krátce nato zemřel. Fritz Jensen zůstal v Číně ještě několik let. V roce 1948 odjel do Vídně. Do Číny, Koreje a Vietnamu se později vrátil jako novinář. Zahynul při bombovém atentátu v letadle do Bandungu. Původně měl v letadle být i čínský premiér Čou En-laj. Jensenův symbolický hrob je na státním pohřebišti Pa-pao-šan v Pekingu, uzavírá Právo.