Český a slovenský exil 20.století
O čem se mluví tento týden? O prezidentských volbách, o naší účasti v případném útoku proti Iráku, o Evropské unii. Témata, která vám ve vysílání nabízíme téměř každý den. Ovšem jedna věc české veřejnosti a tedy i nám nemohla uniknout. Událost z kulturního světa, která v historii naší země nemá obdoby. Do Brna se sjely stovky českých krajanů ze všech koutů světa na zahájení obrovské výstavy fotografií, dokumentů a předmětů týkajících se českého a slovenského exilu 20. století.
Prohlásil český ministr kultury Pavel Dostál na zahájení výstavy fotografií o Češích v Rumunsku. Projekt Český a slovenský exil 20. století se stal skutečně velkolepou událostí, na které jsem se setkal například s generálem Milošem Knorrem z New Yorku.
"Já jsem původně z Ivančic u Brna. Šel jsem do armády k 6. dragounskému pluku v Brně. Když přišli Němci, tak jsem utekl. Dostal jsem se přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko do Francie. Jelikož jsem uměl perfektně francouzsky, dostal jsem velmi dobrou funkci - osobní pobočník generála československý armády ve Francii. Když Francie padla dostal jsem se do Anglie. V Anglii jsme měli příliš mnoho důstojníků, tak jsem nastoupil do anglické armády. Československá armáda tak propůjčila desítky českých důstojníků. Můj první titul byl "dočasný důstojník jejího veličenstva po dobu války bez platu". Já jsem ale dostával plat od obou. Šel jsem do invaze s tímto plukem. Naše loď vyletěla do povětří a z 600 vojáků přežila jen padesátka. Já jsem byl jeden z nich. Pak jsem prošel celou Francií, Belgií, Holandskem a skončil jsem v Německu. Po válce jsem se vrátil do republiky. Druhý den po únoru 1948 byl v mé kanceláři dopis z ministerstva, kde říkali, do 48 hodin se mám hlásit v malém městě na polské hranici, nikdy nesmíte mít štábní funkci a do Prahy nesmíte přijet bez speciálního dovolení. Potřebujete více nějakého doporučení, abyste utekl?"
Fascinován osudem generála Knorra jsem se procházel výstavou o Češích v Rumunsku. Doprovázel mě autor výstavy. Fotografie Pavla Hrocha ukazují život lidí v malé české enklávě v rumunském Banátu. Do Rumunska odcházeli Češi už počátkem 19. století, ale dodnes si uchovávají některé zvyky i jazyk původní vlasti. Před těmito fotografiemi se člověku v hlavě stále opakuje jméno expozice a to "Zapomenutí Češi".Projekt Český a slovenský exil 20. století však není jen o výstavě fotografií. Hlavním cílem akce je ukázat veřejnosti, jak záhadné a mnohdy velmi těžké osudy provázely všechny možné emigranty. A tak tělem a duší projektu se stala výstava dokumentů, reálií na téma češí utíkající do demokratických zemí před komunismem, ale i výstava mapující ruský, rusínský a ukrajinský exil související s bývalým Československem.
Obyvatelé ruských zemí začali do Čech a na Slovensko přicházet už ve 20. letech minulého století. Prchali před nastupujícím komunistickým režimem v Rusku. Po roce 1948 však museli opustit i bývalé Československo, které se dostalo do sovětské sféry vlivu. Ti, kteří nestihli odejít dál na západ, byli většinou odvlečeni zpět do sovětských gulagů, říká Vladimír Bystrov, jeden z koordinátorů projektu, a zakladatel výboru "Oni byli první"."My jsem vznikli před deseti lety z novinářské iniciativy speciálně jako sdružení potomků těch, kteří byli odvlečeni do gulagu, kde zahynuli. Chtěli jsem připomenout celou tuto situaci, tuto genezi, celou tuto politickou peripetii. Pak jsem samozřejmě docházeli dál a dál, že je potřeba připomínat stále širší souvislosti. Historii odvlečených se nám, myslím, již podařilo dostat veřejnosti a historikům do paměti vrátit. Tady otevíráme novou epizodu, o které se nikdy nehovořilo a to že toto téma ještě jinou polohu. A to nesmírně důležitou pro oba národy pro český a slovenský národ."
Jakmile jsem dokončil rozhovor s Vladimírem Bystrovem z Výboru "Oni byli první", zahlédl jsem v davu před dokumentárními fotografiemi o exilových rádiích Olgu Kopeckou-Valeskou, jednu z nejznámějších redaktorek Svobodné Evropy, která vysílala do komunistického Československa."Je to pro mě veliké uspokojení. Konečně se tady dává prostor pro exil. Mám dojem, že se tady dost zanedbávala činnost exilu. A to nejen politický, ale i kulturní tedy rozhlas exilu, exilová literatura, exilové divadlo atd. Jsem konečně ráda, že se tady tomu dává prostor. Osobně jsem dodala celou řadu exponátů - fotografie, zvukové záznamy ze Svobodné Evropy. Jsem strašně ráda, že se to dostane na oči veřejnosti."
Projekt Český a slovenský exil by měl asi v roce 2008 vyvrcholit založením muzea v Brně. Jedním z výstupů by pak podle Jana Kratochvila z pořádající Společnosti pro kulturu a dialog K2001 měly být i podklady pro výuku na všech stupních škol. Po třech měsících se výstava přesune z Brna do Bratislavy, následně do interiérů Pražského hradu. Poté bude putovat po českých kulturních centrech v zahraničí.