Český kapr by raději zůstal doma

Česko je druhým největším producentem kapra v Evropě. Zároveň je jeho největším exportérem. Čeští chovatelé kapra by ale možná rádi přenechali evropské exportní prvenství někomu jinému. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Foto: Reaperman, Creative Commons 3.0

V Česku se ročně vyprodukuje asi 20 tisíc tun ryb. Z toho na kapra připadá více než 17 tisíc tun. Žádný jiný kapr ve světě, se ale nemůže chlubit tím, že by mu byla udělena evropská ochranná značka. Český kapr jí má, je to prostě pojem. Kapr z České republiky platí za vysoce kvalitní rybu jak na zahraničním, tak domácím trhu. Jak řekl Radiu Praha ředitel Rybářského sdružení České republiky Václav Šilhavý, je žádaný mimo jiné proto, že v polointenzivním chovu roste pomalu, tři až čtyři roky, což zlepšuje kvalitu masa.

"Český kapr má tu výhodu, že se chová v ekologicky čistých rybnících. Tam vyrůstá bez větších stresů a jiných negativních vlivů. Má tam přirozenou potravu. Kapr je tak trochu labužník. Z nepřeberné škály vodních organismů si sám může vybrat. V tom je právě rozdíl mezi tímto chovem a klecovým rychlovýkrmem. Je přikrmován pouze obilím."

Přesto, s výjimkou Vánoc, není kapr na českém trhu králem. Naopak v domácnostech převažuje spotřeba mořských ryb a i tak jsou Češi v Evropské unii hodně podprůměrní jedlíci ryb. V průměru na jednoho obyvatele na ně připadá 5,5 kilogramu za rok. Průměr unie je dvojnásobný. Není tedy český evropský primát v exportu kapra spíše jen taková z nouze ctnostnost, či spíše naprostá nutnost, aby se zachovala dosavadní úroveň produkce sladkovodních ryb?

"Řekl jste to po pravdě. Je to skoro bych řekl vyvolaná nutnost. Produkce kapra je stabilizovaná. U nás je ale konzumace živých ryb situovaná do zimního období, zatímco na vývoz jde kapr průběžně během celého roku. Když pak bilancujeme, zjišťujeme, že polovina produkce je vyvezena za hranice. Vyváží se hlavně do typických zemí, ať už je to Rakousko, Německo, Belgie, Francie, samozřejmě Polsko, Maďarsko a Slovensko."

Český kapr se tedy vyváží i do Polska, které je největším producentem kapra v Evropě. Jenže má také větší spotřebu než Česko.

"Je tam zvyklost konzumovat kapra v průběhu roku, mimo jiné proto, že tam důsledněji dodržují náboženské svátky."

V Evropě je postavení kapra dlouhodobě stabilní. Co do množství je v současné době na pátém místě za lososem, pstruhem, mořským cejnem a mořským okounem. Je zřejmé, že český kapr dokáže držet krok s oblíbenými lososovitými rybami.

"Dokáže, územně, krajově. Řekl bych, že kapr přichází do, kde je tradiční konzumace kaprovitých ryb, především kapra."

Václav Šilhavý na druhou stranu tvrdí, že cílem českých rybářů vlastně vůbec není snaha rozšiřovat dál vývozní teritoria.

"My jsme si nikdy nedávaly nějaké smělé cíle vyvážet ve větším množství. Víceméně jste mě v rozhovoru dotlačil přiznat skutečnost, že vývoz je určitou pojistkou. My ale chceme především dosáhnout toho, aby se spotřeba sladkovodních ryb zvyšovala u nás. Víme, že z toho, co se vyprodukuje chovem v rybnících nebo ve speciálních pstruhových zařízeních, připadá na jednoho obyvatele jeden kilogram ryb ročně. Ještě by se muselo přidat to, co se vyloví na udici. To je zhruba čtyři tisíce, čtyři a půl tisíce tun. Přesto je to málo, čili naše představa je zvyšovat spotřebu u nás a vůbec bychom se pak nezlobili, kdyby měl vývoz klesající tendenci. Ve výhledech s takovým vývojem počítáme. Na domácím trhu, ať už v živých rybách nebo ve zpracovaných, budeme na stoupající úrovni, zatímco zahraniční trh nezaznamená žádný rozvoj."

Rybáři by přitom uvítali nejen zvýšený celoroční zájem o kapra či jiné býložravé ryby, ale i o lososovité ryby, vyprodukované v tuzemsku.

"Neměl bych proti tomu nic a děláme všechno pro to, abychom dodávali tyto ryby z vlastní produkce. Pokud jde o pstruha a sivena, je snaha zřizovat speciální provozy, kde by se chovaly. Problém je v tom, že v Česku máme poměrně omezené možnosti, co se týče zdrojů vhodných vod."

Foto: ČTK

Zvýšit konkurenceschopnost sladkovodních ryb by podle odborníků mohlo jejich zpracování a dodávky hotových výrobků přímo na pulty obchodů. Podíl takto zpracovaných ryb je v porovnání s prodejem živých ryb mizivý. Václav Šilhavý přitom oponuje názoru, že příčinou je nedostatek tuzemských zpracovatelských kapacit.

"U nás je taková protivná, konzumentská, setrvačná představa, že jenom živá ryba je kvalitní. Není to pravda. Na zpracování jdou velice kvalitní ryby a zpracovatelských podniků je u nás dost. Jejich kapacita je daleko větší, než je prodej ryb v tuzemsku. Dokladem toho je, že ve zpracovatelských závodech členů Rybářského sdružení České republiky se zpracovávají i zmražené mořské ryby, které se sem dováží. Zařízení závodů je na vysoké úrovni, máme naprosto srovnatelnou úroveň se standardy Evropské unie. Investovali jsme do těch závodů stovky miliónů korun."

Problém je v tom, že trh zkrátka více výrobků ze sladkovodních ryb nepožaduje. Odborníci vidí důvod v malé propagaci konzumace sladkovodních ryb, které přitom z dietního hlediska představují velice zdravou stravu. Nyní se ale rýsuje šance, že větší informovanost spotřebitelů by mohly zajistit finanční prostředky z Bruselu. Skoro miliarda korun z Evropského rybářského fondu by měla v příštích sedmi letech směřovat do Česka na podporu domácího chovu, zpracování ryb, zlepšování vodního prostředí i na propagaci sladkovodních ryb.