Český krajanský spolek Beseda v Belgii oslavil 120. narozeniny, je jedním z nejstarších v Evropě
Vznikl 6. března 1904 a je jedním z nejstarších českých krajanských spolků v Evropě. Přestože spolek Beseda v Belgii nedávno oslavil 120. narozeniny, Češi se tam stále scházejí při nejrůznějších společenských akcích, koncertech, divadelních představeních pro děti, ale i společně pečou před Vánoci vánočky.
„Karel Čapek napsal o rodném kraji, že to je ‘kraj dětství, kraj prvních a proto i nejsilnějších dojmů, objevů a poznatků. Člověk se sem nemusí vracet, protože tam vlastně nepřestal žít, ať se octne kdekoliv.‘ My si také nosíme rodnou zemi a rodný jazyk v našich srdcích, avšak máme to štěstí, že se do rodné země kdykoliv vracet můžeme a navíc si při našich setkáních vytváříme rodné ostrůvky i zde v Belgii,“ píše spolek Beseda na webu.
Popud k založení krajanského spolku dal v únoru 1904 Antonín Brož, který byl čestným členem spolku Barák v Kolíně nad Rýnem. V té době v Bruselu žili hlavně malí živnostníci, hospodští a kožišníci a scházeli se většinou v tehdejších českých hospodách.
„Antonín Brož pozval 25 krajanů do hostince Antonína Trojana, který se nacházel poblíž Centrálního nádraží. Dostavilo se jich 13 a zvolili si prozatímní výbor, který měl za úkol vypracovat stanovy spolku. Ty byly schváleny na 1. valné hromadě, která se konala 6. března 1904. To je tedy datum založení Besedy, která se tehdy jmenovala Českoslovanský spolek Volnost v Bruselu,“ vzpomíná ve videu na webu spolku jeho dlouholetá předsedkyně Olga Schmalzriedová.
Před 1. světovou válkou měl spolek 20 až 40 členů, kteří jednou měsíčně pořádali schůze s přednáškami, organizovali zábavy a vycházky do přírody, podporovali menšinové školství a přispívali na dobročinné účely. Založili krajanskou knihovnu, objednávali české časopisy a knihy. Když spolek slavil desáté výročí, pořídili si Pamětní knihu, která existuje dodnes.
V době první světové války to ale měli krajané velmi těžké. Někteří vstoupili do francouzské cizinecké legie, jiní se vrátili zpátky do vlasti. "Ti, kteří zůstali, byli pronásledováni, protože byli občany Rakouska-Uherska. Po obsazení Bruselu německými vojsky byli považováni za dezertéry a posíláni do Rakouska. Některým se podařilo uprchnout do Holandska,“ připomíná Schmalzriedová, která do Belgie dorazila spolu s manželem a dvěma dětmi v roce 1987.
Úspěšná meziválečná léta
Po válce byla v roce 1919 činnost spolku obnovena a během meziválečné doby krajané pořádali velké množství akcí. Počet starousedlíků se v roce 1925 odhadoval na 1000 osob, v roce 1935 zde žilo podle belgických statistik přes 9 600 dospělých Čechoslováků.
„Meziválečná léta byla pro Besedu Volnost ((tento název měl spolek od roku 1919 do roku 2004) velmi úspěšná. Krajané pořádali přednášky, rozšiřovali krajanskou knihovnu, pro děti organizovali dýchánky, návštěvy muzeí a výlety do přírody. Díky podpoře československého ministerstva osvěty mohli pronajímat třídy ve škole, kde ve čtvrtek odpoledne a v neděli dopoledne probíhala výuka v češtině. Při spolku byl založen pěvecký a divadelní kroužek. V Bruselu fungovala i sokolská jednota,“ doplňuje Olga Schmalzriedová.
V meziválečném období nežili krajané jen v Bruselu a Antverpách, ale přicházeli i do jiných, převážně hornických regionů. Jak Schmalzriedová připomíná, jen v letech 1929 a 1930 vypravila do Belgie tzv. Česká kolonizační společnost asi 4 300 osob.
„Většina z nich pocházela ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Jejich životní a pracovní podmínky byly velmi špatné. V dolech posílali cizince na nejnebezpečnější místa. Přesto i zde fungovala pro jejich děti česká škola, Beseda Volnost měla v těchto regionech až do 70. let svoje pobočky,“ dodává.
V době 2. světové války krajané nesměli vykonávat spolkovou činnost. První schůzka po osvobození Bruselu se konala 7. ledna 1945 za účasti 95 krajanů. Přišly ale také komplikace.
„Ve 20. a 30. letech bylo běžné, že se akcí spolku účastnili i velvyslanci a další zaměstnanci ambasády, v 50. letech to ale krajanům přineslo nemalé potíže. Pracovníci velvyslanectví vyvíjeli na výbor spolku tlak, aby byli vyloučeni členové, kteří neměli československý pas a kteří byli považováni za uprchlíky. To se naštěstí nepodařilo,“ připomíná Schmalzriedová s tím, že předsedou spolku se pak v 70. letech stal právě jeden z takzvaných uprchlíků, Václav Duška.
Koncerty i divadelní představení pro děti
Od 90. let, kdy se otevřely hranice a rozvíjel se internet a mnohá další média, nebyla podle předsedkyně potřeba scházet se s krajany již tolik důležitá. „Mnozí mladší krajané se vrátili do Československa a pustili se do podnikání. V druhé polovině 90. let došlo v Besedě ke značnému poklesu členské základny, naši členové byli tehdy buď starousedlíci, nebo ti, kteří sem přišli po válce či v roce 1968,“ popisuje.
Na konci 90. let ale začali opět přicházet, zejména zástupci mladší generace, kteří v Belgii dostali práci v různých mezinárodních firmách a následně i evropských institucích. Spolek opět začal pořádat množství akcí, jako jsou koncerty, divadelní představení pro děti, ale i třeba se společně pečou před Vánoci vánočky. Besedních akcí se mohou účastnit všichni zájemci, bez ohledu na to, zda jsou členy spolku, nebo ne.
„Máme skvělý tým děvčat, která jsou pro dobrou věc schopná dělat zázraky. Díky nim a díky vám všem můžeme směle vykročit do dalších let a desetiletí a pokračovat v rozvíjení mezilidských vztahů, v udržování českého jazyka a našich tradic u našich potomků, v reprezentování naší země mezi našimi belgickými spoluobčany a mezinárodní komunitou,“ dodává Olga Schmalzriedová.
Nelze podle ní ale zapomenout ani na to, že Beseda byla založena jako filantropický spolek a jako takový vždy pomáhala potřebným.
„Již od vzniku se pořádaly nejrůznější dobročinné sbírky, například v roce 1921 na sirotky po československých legionářích, v roce 1936 a 1938 na obranu republiky, v roce 1947 na znovuobnovení Lidic. Od 90. let se pak sbíralo například na pomoc dětskému onkologickému oddělení motolské nemocnice či na pomoc Moravě i Čechám při ničivých povodních,“ připomíná předsedkyně spolku Beseda.
Za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí, za filantropickou činnost i za udržování českých tradic dostal spolek v roce 2004 od ministerstva zahraničí Cenu Gratias agit.
