Čeští jezuité doputovali až do Číny
V rubrice Češi v zahraničí Vás pravidelně zveme za našimi krajany v různých koutech světa. Tentokrát se ale po stopách jezuitských misií vydáme do minulosti. Čeští misionáři se totiž před staletími dostali do Číny i do Jižní Ameriky. Více už Milena Štráfeldová:
Až do "Říše středu", jak se ještě v raném novověku Čína nazývala, se v 16. až 18. století spolu s jezuitskými misiemi z Evropy dostávali i misionáři z českých zemí. Jejich působení na Dálném východě se věnuje Soňa Černocká:
"Ti misionáři, kteří do Číny jezdili, byli samozřejmě zejména z jiných zemí, zejména ze zemí, které měly významný podíl na kolonizaci jihovýchodní Asie, jako bylo Španělsko, Portugalsko a další země,"
upozorňuje historička, která dějinám jezuitských misií v Číně věnovala výstavu na zámku v Nelahozevsi. Návštěvníci si tu mohou prohlédnout několik vzácných tisků z Roudnické lobkowiczké knihovny, které působení křesťanských misionářů v Číně popisují.
"Asi nejznámějším misionářem českého původu, který v Číně působil v 18. století, je Karel Slavíček, jezuitský misionář, který byl zároveň vědcem, významným astronomem a matematikem. Jeho působení je u nás známé zejména díky tomu, že byla publikována významná edice jeho korespondence, a to jednak ve 30. letech dr. Josefem Vraštilem, a potom v roce 1995 dr. Josefem Kolmašem. Proto je jeho jméno s misií v Číně spojováno a Slavíček je u nás asi nejznámější postavou v této oblasti."
Teď jak prošla naše cesta. K večeru 13. března r. 1716 vstoupili jsme na loď Sv. Annu, o třiceti dělech, velikosti sice prostřední, ale rychlostí řadící se mezi první. 14. března o jedné hodině z poledne zmizely nám z obzoru město i evropská pevnina. Mimo pana prokurátora a mne ostatní všichni, i jeden starší pater, Portugalec, který se už předtím plavil po moři, hned prvního večera zaplatili oceánu hojnou daň. Takže naše kajuta se pojednou změnila v žalostnou nemocnici a já jsem měl možnost pocvičiti se znamenitě v trpělivosti a v lásce,
napsal Karel Slavíček v jednom ze svých listů z Číny. Slavíček však podle Soni Černocké nebyl jediným českým jezuitou, který se do Číny vypravil.
"Mnohem méně než Slavíčkovo jméno je u nás známo jméno úplně prvního českého misionáře, který v Číně působil, a tím byl Václav Pantaleon Kirwitzer. Žil na přelomu 16. a 17. století a do Číny přijel kolem roku 1618. Jeho rodina pravděpodobně pocházela z malé vesničky Krbice u Kadaně, která už dnes neexistuje. Česká podoba jeho jména pravděpodobně původně zněla Krbický. Zajímavé na něm je už jenom to, že původně byl z protestantské luteránské rodiny a konvertoval ke katolicismu a vstoupil do jezuitského řádu."
Kirwitzer později odjel na studia do Říma a odtud byl na vlastní žádost vyslán na misii do Číny. Jezuité už měli počátkem 17. století v Číně na co navázat. První jezuitskou misii v Číně totiž zahájil italský jezuita Matteo Ricci už v r. 1583.
"Misionáři, kteří odjížděli do Číny, byli obvykle velmi vzdělaní a kultivovaní muži a v Číně navázali bohaté kulturní kontakty s čínskou intelektuální elitou. Vlastně sami v té Číně působili jako vědci a byli velmi uznávaní. Ricci přijel do Číny jako misionář, to znamená šířit křesťanství, šířit úctu k jedinému bohu. Čína samozřejmě měla velkou tradici nejen v konfucianismu, ale i v kultu uctívání předků. A Ricci sám tam byl pro své znalosti tak uctíván, že po své smrti vstoupil do čínského pantheonu a byl uctíván jako bůh hodin."
Podle Soni Černocké byl Ricciův osud typický i pro další jezuitské misionáře v Číně. Pro své znalosti astronomie získal v Říši středu uznání i Václav Kirwitzer. Kontakty s čínskými vzdělanci na druhou stranu jezuitům umožňovaly seznamovat se s tisíciletou čínskou kulturou:
"Celkem bez předsudků přistupovali ke studiu čínské historie, čínské kultury, a tím pádem pronikli poměrně hluboko do principů čínského náboženství. Takže vlastně měli ke christianizační činnosti poměrně benevolentní přístup a do určité míry respektovali tradiční čínské náboženské rituály, jako bylo například uctívání Konfucia nebo kult předků. To se samozřejmě nesetkávalo s velkým pochopením papežských kruhů v Římě a vznikl z toho poměrně dlouhý náboženský konflikt."
Vatikán nakonec misionářům tento benevolentní přístup zakázal. Křesťanství se tak v Číně nikdy příliš neujalo.
"Právě jediná šance, jak křesťanství nějakým způsobem v Číně prosadit, bylo do určité míry skloubit křesťanskou víru a křesťanské rituály s tradičním čínským filozofickým a náboženským přístupem ke světu, protože ta civilizace byla velmi vyspělá a nešlo tam prosadit jednostranně jinou kulturu."
říká historička Soňa Černocká. Uvádí také, že kromě Slavíčka a Kirwitzera v Číně působili i další čeští misionáři.
"Já bych se například zmínila o jménu Jindřicha Lipovského z Lipovic, který působil v Číně v 19. století. Ovšem on nepůsobil jenom v Číně, je známý svým misijním působením v Americe nebo v Anglii."
Jezuitským misiím, ovšem na zcela opačném konci světa, se věnoval doc. Ivo Barteček z Univerzity Palackého v Olomouci. Za českými jezuity se vydal do Jižní Ameriky:
"To se posouváme do 17. a 18. století. Přicházejí tam přednostně jako členové české provincie Tovaryšstva Ježíšova. A těmto mužům, těmto misionářům vděčíme za první hodnověrné informace. Díky nim jsme informováni o mnoha reáliích jiho- či latinskoamerických, o nichž by povědomí zaniklo. Oni byli vzdělaní, byli na svou práci připraveni, byli znalí písma, takže zapsali, zachovali, a poté, když v 18. století byly aktivity Tovaryšsta Ježíšova podvázány, přivezli tyto informace do Evropy. Dnes jsou k dispozici nejen v mateřských zemích, ale i nám badatelům."
Můžete někoho konkrétně jmenovat?
"Já bych zvolil třeba Valentina Stanzela nebo Stänzela z Olomouce, který působil v Brazílii, v Bahii. Věnoval se astronomii, matematice, byl vynikající organizátor společenské i vědecké práce. A myslím si, že mohu sdělit, že s kolegy z přírodovědecké fakulty zamýšlíme vzdát hold Valentinu Stanzelovi tím, že o něm mimo jiné připravíme monografii. Tyto materiály jsou v Olomouci a patří k olomouckému univerzitnímu učení."
Dalším známým jezuitským misionářem v Jižní Americe je Samuel Fritz ze severočeského Trutnova. Proslavil se zejména jako kartograf a autor první mapy Amazonie. Koncem 17. století se mu dokonce podařilo zmapovat prameny Amazonky. Označil za ně pramen řeky Maraňon, která vytéká z horského jezera Lauricocha. Toto místo dodnes jako pramennou oblast největší řeky planety uvádí Britská encyklopedie. Fritz se po veletoku plavil 1300 km a zakreslil jeho přítoky i indiánské osady na jeho březích. Obhajoval také práva původních indiánských obyvatel proti španělským a portugalským kolonizátorům. Tisíce indiánů zachránil před hrozbou otroctví, když je přestěhoval do vzdálených oblastí, kam nedosáhl vliv Portugalců. Samuel Fritz je dodnes v Jižní Americe uctíván jako jedna z největších duchovních osobností.
