Čeští krajané v chorvatské Rijece mají hned tři folklorní soubory

V těchto týdnech cestují do chorvatské Rijeky a na nedaleký ostrov Krk stovky a snad i tisíce českých turistů. Jen málokdo z nich však ví, že i tady žije česká krajanská komunita. A nejen to, naši krajané si tu postavili velký kulturní dům, hrají zde divadlo a tančí a zpívají ve folklorním souboru. Víc se o něm dozvíte od jeho vedoucí Sněžany Husákové:

Malé rybičky, foto: www.ceskabesedarijeka.hr

"Česká beseda má tři soubory, máme malinké /děti/, máme Rijecké rybičky a máme manželské páry, které tančí trochu mírnější tance, aby to zvládly."

Kolik je tedy lidí v těch třech souborech dohromady?

"Je nás kolem patnácti Rybiček, deset malých a deset dospělých, tak kolem pětatřiceti."

Jaké jsou tam nejmladší děti?

"Dříve začínaly od pěti a půl let. Teď je beru teprve, když jdou do školy, protože u těch mladších to jde těžko. Ještě se nemohou tak koncentrovat. Nejdřív si s nimi hrajeme a musím říct, že ty malinké převzala moje neteř, takže já mám víc času na dospělé a na Rybičky, které nejvíc vystupují."

Český dům v Rijece

Jak často vystupují?

"Jak nás častou pozvou. My máme každý druhý rok takovou voničku, organizuje ji Svaz Čechů v Chorvatsku. To jsou folklorní skupiny, v zimě v Daruvaru. Tam každá Beseda ukáže, co ten rok její folklorní soubor dělal. Někteří dělají nové tance, někteří staré, jak kdo může. Musím říct, že mám štěstí, že žijeme ve velikém městě, takže ti moji tanečníci studují v Rijece. V malém městě je to myslím mnohem horší, protože jim odcházejí. Mně teď odešli někteří do Záhřebu, do Lublaně, takže vidím, jaké to je. Každý druhý rok děláme ještě Dožínky. Kolem Daruvaru, pokaždé v nějakém jiném městě. Takže každý rok máme na Daruvarsku nějaké vystoupení. Vystupujeme i v jiných Besedách, oni přijíždějí k nám, my zase k nim. Každý rok také jedeme do Čech, letos v létě jsme byli v Ostravě, tam nám bylo krásně. Byli jsme i v Karlových Varech, začali jsme v Bílovicích, často jsme v Římově, dvakrát jsme byli v Němčicích, jeli jsme do Prahy k paní Evě Zetové. Máme dost vystoupení. I město nám pomáhá, dává nám příležitost, abychom tady vystoupili. Každý rok máme "etnosmotru" /folklorní přehlídku/, kde každá folklorní skupina ukazuje, co ten rok dělala."

Jak je to s choreografií? Tu děláte sama, nebo vám s ní někdo pomáhá?

"S choreografií máme veliké štěstí, protože k nám přijíždějí choreografky z Prahy - paní Lenka Homolová a Eva Zetová. Jsou to krásné ženy, které nás vlastně naučily všechno. Naučily nás, jak se máme chovat, jak se máme obléknout, učesat, usmívat, hrát v tancích divadlo. Měli jsme dva, tři kluky a hromadu holek a udělat tu choreografii nebylo lehké."

Jak si opatřujeme kroje?

"Kroje, tedy látku na ně, přivážejí z Čech. Paní Eva Zetová má nejvíc práce. Nemůže přijet, aby něco nepřivezla, mašle, nějaké sukýnky, pokaždé něco najde, co by se nám hodilo. Tak to přiveze a my jí moc děkujeme. Oni nám tam ušijí jeden kroj a potom paní, která nám šije kroje, dělá podle něj ostatní. A máme paní, která se o kroje stará, žehlí je, pere. Boty nám dělal jeden pán z divadla, boty pro nás a botky pro děvčata."

A jsou to skutečně kroje, které jsou kopií původních, originálních krojů, nebo je to jen nápodoba kroje?

"Myslím, že jsou spíš univerzální, protože kdybychom vzali kroj z jednoho kraje, tak musíme tančit zase jen tance z toho kraje. My ale nemůžeme dělat jen jeden kraj, protože jsme odevšad. Většina lidí je z Daruvarska a tam přišli ze všech krajů Čech. Takže by nás mrzelo, kdybychom dělali jenom jeden kraj."

Připravíte za rok kompletně celé jedno nové představení?

"Jestli budeme mít štěstí a paní Eva bude moci přijet, tak nám jistě připraví něco nového. To jsou třeba dva nové tance. My máme zkoušky jednou týdně, hodinu, a to je málo. My jsme amatéři, děti chodí do školy, všechno je to volontérská práce. Nikdo za ni není placený. Paní Eva jednou ročně přijde na tři, čtyři dny. My za ty čtyři dny musíme udělat dva tance a pak to musíme zkoušet, zkoušet, zkoušet, abychom z toho udělali opravdový tanec."

A jak je to s doprovodnou muzikou?

"S muzikou máme problém, protože ji nemáme. Musíme tančit na nahrávky. Takže je pro nás těžké, když máme přijet na některý festival, protože svoji muziku nemáme. Většinou nám ale dají příležitost, ať si vezmeme nahrávku, a paní Eva se zase postará, aby nám z Prahy přivezli co nejlepší nahrávky, abychom mohli vystoupit na jevišti."