Čeští učitelé jsou vysíláni ke krajanům

Photo: Libor Kukal

Ruský Novorossijsk, chorvatský Daruvar nebo brazilské Sao Paulo - tam všude jsou vysíláni čeští učitelé, aby učili krajany jazyk jejich předků. Působí například v Rumunsku, kde se dosud mluví pěknou, i když trochu archaickou češtinou, ale i v Argentině, kde se mezi sebou krajané už česky nedomluví. Dvacítka těchto učitelů se tento týden setkala v Praze. Mluvili o svých zážitcích, ukazovali fotografie, vyměňovali si zkušenosti. Přišel mezi ně i ředitel krajanského odboru ministerstva zahraničí Zdeněk Lyčka a Milena Štráfeldová ho požádala o bližší informace:

"V současné době ke krajanům vysíláme dvanáct učitelů ročně, to číslo se nezměnilo. Vyjíždějí už tradičně do některých regionů jižní a jihovýchodní Evropy, jako je Rusko, Ukrajina, Rumunsko, Chorvatsko. A pak také do vzdálenějších regionů, jako je Argentina a Brazílie. V Argentině a v Brazílii máme po dvou učitelích, v Rumunsku tři, v Chorvatsku dva a ostatní destinace jsou po jednom. Z Rumunska vyjíždějí dva ze tří učitelů také na krátkodobé pobyty do Srbska a jeden učitel dojíždí z argentinského Chaca do Paraguaye."

Jsou nějaké preference, kam krajanské učitele vysíláte? Byly oblasti, kde působili dřív, a dnes už tam nejsou?

"Ten zájem samozřejmě roste. Krajané si dřív často neuvědomovali, že mají možnost využít pomoci z České republiky, ze své původní vlasti, a požádat o vyslání učitele. Vládní usnesení nám umožňuje poslat dvanáct učitelů, zájem je ale daleko větší. Abychom tedy mohli využít řekl bych obnovy zájmu o krajanské dění v Jižní Americe, a například v Argentině žije asi třicet tisíc osob českého nebo československého původu, museli jsme některé učitele, kteří jezdili nastálo ke krajanským komunitám jazykově bližším, někde odebrat a poslat je jinam. Tohle byl případ Srbska, kde už dál nepůsobí učitel na plný úvazek, dojíždějí tam ale dva učitelé z rumunského Banátu."

Jak je to se žáky? Převažují spíš starší nebo střední generace? A učí se i děti?

"To se myslím nedá specifikovat. Starší generace tam chodí vzpomínat na to, jaké to bylo, a ti se ještě většinou mezi sebou domluví. To platí, dalo by se říct, skoro všude ve světě. Střední generace již většinou česky nemluví, myslím v těch vzdálenějších regionech, jako je Argentina a Brazílie. A dokonce ani ne v Rusku, protože tam to bylo trošku složitější s používáním češtiny. Ti tam chodí jednak ze zájmu o to, aby si trošku ozřejmili tu svou historickou souvislost, anebo také z ekonomických zájmů. Mají tendenci věřit tomu, že když budou mluvit česky, tak u nás třeba najdou pracovní uplatnění, když jsme členem Evropské unie. Zase hovořím o těch zaoceánských destinacích. Ta nejmladší generace tam chodí hodně ze zájmu. Myslím si, že je to ta nejtěžší kategorie, protože jakmile zjistí, že čeština je asi sedmý nejtěžší jazyk na světě, asi velice brzy odpadnou. Většinou ale záleží na rodičích. Pokud tam ty děti pošlou, tak samozřejmě i ta nejmladší generace je vítána."